Aporové

Aporové (maďarsky Apor család) je starobylý uherský (maďarský, sikulský) šlechtický rod, který hrál významnou roli v dějinách Sedmihradska.

Aporové
Erb rodu Andrássyů
ZeměUhersko Uhersko, Sedmihradské knížectví
Mateřská dynastiePécovci
Tituly
Zakladatelneznámý (podle historika Petera Apora jím byl uherský kmenový vůdce Apor)
Větve rodu
  • Apor de Altorja (baroni)
  • Apor de Zalán (původně též z Altorji, primorové)

Rod měl několik větví, z nichž některé držely nejvyšší úřady v zemi, včetně titulu primor (nejvyšší hodnost sikulské šlechty, srovnatelná s baronským či hraběcím titulem[1]).

Majetky

Rod vlastnil množství panství v Sedmihradsku, včetně panství Torja, v Háromsecké župě a Abošfalvě. Stejně tak zalánská větev Aporů měla mnoho panství, včetně Zalánu a Szentivánlaborfalvy. Po pádu komunistického režimu v Maďarsku v roce 1989 zrestituovali současní potomci rodu panství v Szentivánlaborfalvě.[2]

Významné osobnosti rodu
Hrabě Štěpán Apor (1638–1704), pokladník a vrchní velitel v Sedmihradsku
Baron Msgr. blahoslavený Vilém Apor, biskup a patron obětí pohlavního zneužívání
  • Apor (Opour) Péc († 1307) uherský pán z rodu Péců, palatin a státní úředník za panování králů Ladislava IV. a Ondřeje III.
  • Štěpán Apor (1638–1704) pokladník, nejvyšší armádní velitel v Sedmihradsku, v roce 1696 získal hraběcí titul, zemřel však bez potomků
  • Petr Apor (1676–1752) főkirálybíró (nejvyšší královský sudí, významná státní funkce) v Háromszéku, historik
  • Karel Apor (1815–1885) politik, předseda tehdejšího nejvyššího soudu Sedmihradska
  • Gabriel Apor (1851–1898) főispán (hrabě) Velkokukulské župy, státní tajemník pro zahraniční záležitosti
  • Josef Apor (1823–1899), důstojník za Maďarské revoluce v letech 1848–1849, uvězněn vládou v Aradu za účast na povstání Makk-Váradi v letech 1853–1854.[3] Jeho miniaturní podobizna z doby jeho věznění (Rákóczim) se nachází v Szeklerově národním muzeu.[4]
  • Vilém Apor (1892–1945) blahoslavený biskup v Rábu (Győru)
  • László Apor (1896–1982), úspěšný meziválečný podnikatel, obchodoval zejména s minerálními vodami. Od roku 1951 byl vězněn tehdejší komunistickou vládou v Rumunsku a deportován do pracovního tábora Dobruja.[5]

Reference
  1. Szilágyi László, Székely Primor családok. Viz též: https://hu.wikipedia.org/wiki/Primor
  2. WWW.DYNAWEB.RO. Székelyföld kulturális havilap – Hargita Kiadó [online]. [cit. 2018-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ATTILA, Süli,; LAJOS, Demeter,. Újabb adatok és szempontok Váradi József 1853-54. évi háromszéki mozgalmának történetéhez [online]. 2016 [cit. 2018-06-14]. Dostupné online. (maďarsky)
  4. SZNM.RO. :: Székely Nemzeti Múzeum, Sepsiszentgyörgy, Kovászna megye, Erdély. Történelem, hagyomány, székely kultúra, természetrajz, kiállítások és kulturális programok, turisztikai látványosságok [online]. [cit. 2018-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
  5. WWW.DYNAWEB.RO. Székelyföld kulturális havilap - Hargita Kiadó [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.