Apollon Nikolajevič Majkov

Apollon Nikolajevič Majkov se narodil 23. května 1821 v Moskvě do šlechtické rodiny[6]. Jeho otec, Nikolaj Majkov, byl akademickým malířem. Matka, Jevgenija Majkova, byla známá jako spisovatelka a básnířka[7]. Část dětství prožil u své babičky ve vesnické usedlosti na území tehdejší Moskevské gubernie. Zde se zrodila jeho láska k přírodě, kterou později přenesl i do svých děl. Ve 12 letech se spolu s rodinou odstěhoval do Petrohradu. Dům, ve kterém žili, byl místem, kde se setkávala celá řada významných umělců 30. a 40. let 19. století. Docházel tam např. I. A. Gončarov, I. I. Panajev nebo F. M. Dostojevskij[8].

Majkov vždy snil o kariéře malíře. K jeho rozhodnutí stát se spisovatelem přispělo jednak kladné hodnocení jeho básnických prvotin ze strany Pletněva a Nikitěnka, profesorů tehdejší petrohradské univerzity, na jejichž přednášky Majkov docházel[9] a jednak oční vada, jenž mu nedovolovala naplno se věnovat výtvarné činnosti[10].

V letech 1837–1841 se věnoval studiu práv na Petrohradské univerzitě[5], kde se začal podrobněji zabývat historií starověkého Řecka a Říma. Tento zájem se později odrazil také v jeho literární tvorbě.

Roku 1842 vyšla první básnická sbírka, za niž Majkov získal finanční odměnu od samotného Mikuláše I. Peníze využil na cestování po evropských zemích[7]. Přibližně jeden rok strávil v Itálii, kde navštěvoval nejrůznější muzea a umělecké galerie. Pobyt v prostředí tohoto okouzlujícího města měl pozitivní vliv na jeho budoucí literární tvorbu[11]. Jeho dalšími zastávkami byla města Paříž a Praha[10]. V Praze se seznámil s Václavem Hankou a Pavlem Josefem Šafaříkem. Setkání s těmito význačnými osobnostmi českého národního obrození probudilo u básníka silný zájem o slovanskou minulost a kulturu. Se svými dojmy z cest se Majkov podělil ve sbírce Očerki Rima, publikované roku 1847 v Petrohradu[12].

Po návratu ze zahraničí roku 1844 začal pracovat jako pomocný knihovník v Rumjancevově muzeu. Když se muzeum přestěhovalo do Moskvy, zahájil Majkov své působení v petrohradském cenzurním výboru, kde mimo jiné vykonával také funkci předsedy. V této instituci strávil téměř 45 let svého života[13]. Během druhé poloviny 40. let se na krátkou chvíli sblížil s kroužkem M. V. Petraševského[5]. Apollon Nikolajevič Majkov zemřel 27. února 1897 na zápal plic[12].

Majkov byl stoupencem klasicistních básnických tradic. Jeho tvorba se zakládá především na kultu poezie antické a klasické (jak evropské, tak i ruské). Mezi charakteristické prvky jeho poezie patří např. epikurejské pojímání života, plastičnost popisu či vizuálnost básnických představ[14].

Své první verše začal básník uveřejňovat v soukromém rukopisném časopise Podsněžnik (rusky Подснежник) a v almanachu Lunnyje noči (rusky Лунные ночи) v druhé polovině 30. let. Na publikování časopisu Podsněžnik se podíleli např. básníkův bratr Valerian, Gončarov i matka Jevgenija[15]. Majkov mimo jiné spolupracoval s časopisy Sovremennik (rusky Современник) a Otečestvennyje zapiski (rusky Отечественные записки), vystupoval s články o umění v duchu naturální školy.

Jeho tvorba zahrnuje řadu veršovaných cyklů, epických poém a lyrických dramat. Náměty čerpal především ve starověké a středověké historii[14]. V některých dílech řeší problematiku střetu křesťanství a pohanství. S tímto tématem se můžeme setkat například v básni Dva mira (1872, 1881).

Básník se po duchovní stránce ztotožňoval s A. Grigorjevem, N. Strachovem a F. Dostojevským. Hlavní úkol umění podle Majkova spočíval v prohlubování povědomí lidí o národní historii. On sám je kupříkladu autorem volných překladů a stylizací některých běloruských a srbských lidových písní. Za jedno z nejvýznamnějších autorových děl je považován překlad staroruského hrdinského eposu Slovo o pluku Igorově[16].