Stabat Mater

Stabat Mater, či Stabat Mater dolorosa (latinsky Stála Matka bolestná) je první verš ze středověkého církevního hymnu Stabat Mater, líčícího bolest Panny Marie pod Kristovým křížem. Některými křesťany je považována za jednu ze sedmi největších latinských hudebních sekvencí všech dob.[1] Je založena na proroctví Simeona, podle kterého meč probodne Srdce Matky Ježíše Krista (Lk 2:35).

Freska Giovanniho Martina Spanzottiho v kostele sv. Bernardina v italské Ivreji: ukřižovaný Ježíš s Matkou stojící pod křížem. Kolem roku 1490.

Literární dílo

Sekvence pochází ze 13. století a bývala připisována papeži Inocenci III., který zemřel v roce 1216. Pravděpodobně ji však napsal Jacopone da Todi (1230–1306), nejprve právník, básník a posléze mnich řádu sv. Františka. I tento názor však bývá v literatuře zpochybňován s tím, že ne zcela průkaznou informaci o Jacoponově autorství měl jako první přinést teprve irský františkán Lukáš Wadding v díle Scriptores Ordinis Minorum z roku 1650 a starší pisatelé prý autora skladby neznali. Byla vyslovena též možnost, že autorem hymnu by mohl být Svatý Bonaventura.[2]

V roce 1727 byla katolickou církví báseň oficiálně zařazena jako sekvence při mši na svátek Panny Marie sedmibolestné (15. září).

Jímavá slova vyjadřující bolest matky nad ztrátou syna se stala inspirací pro umělecké vyjádření všech žánrů v celém průběhu historie od 13. století do současné doby.

Hudební zpracování textu
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam zhudebnění Stabat Mater.

Hans van der Velden, který se dlouhodobě zabýval historií sekvence, nashromáždil do roku 2007 sbírku 216 nahrávek hudebního zpracování této básně od různých autorů.[3] Skladatelů, kteří zhudebnili tento text, je do dneška (2020) více než 600. Mezi nejznámější patří Orlando di Lasso (1532–1594), Palestrina (1526–1594), Giovanni Battista Pergolesi (1710–1736), Joseph Haydn (1732–1809), Gioachino Rossini (1792–1868), Franz Schubert (1797–1828), Giuseppe Verdi (1813–1901), Antonín Dvořák (1841–1904) a ze současných autorů např. Krzysztof Penderecki (1933–2020) nebo Karl Jenkins (skladba z roku 2008).

Jakub Jan Ryba (1765–1815), autor České mše vánoční, zhudebnil tuto sekvenci jednou na latinský text a dokonce dvakrát na český text. Druhá česká verze vznikla v roce 1790, je jedním z prvních větších Rybových děl a uvádí se pod názvem Stabat Mater aneb Stála Matka litující.

Pendantem k této básni je hymnus, patrně téhož autora, Stabat Mater speciosa (Stála matka radostná) vyjadřující radost matky nad narozením syna. I tato báseň byla mnohokrát zhudebněna, i když podstatně méně často.

Text
latinský text český překlad[p 1] text Rybovy verze z roku 1790[p 2]
Stabat Mater dolorosa, Stála Matka uplakaná Stála Matka litující
juxta crucem lacrimosa, pod křížem jak bolest samá, u dřeva kříže plačící,
dum pendebat Filius. v hořkých vzlycích pro Syna. když na něm pněl Kristus Pán,
Cujus animam gementem, Její srdce Bohu dané, jejížto srdce žalostné,
contristatam et dolentem, truchlící a zbědované zarmoucené a bolestné
pertransivit gladius. sedmerý meč protíná. prorazil meč z obou stran.
O quam tristis et afflicta Žaluplná, zarmoucená Ó, jak smutná a žalostná
fuit illa benedicta nebem požehnaná žena, byla ta Mátě milostná
Mater Unigeniti! matka Boží, prostá vin. pro Syna jedinkého,
Quae maerebat et dolebat Hlavu sklání do svých dlaní, jenž kvílila a želela,
pia Mater, cum videbat pohled na kříž vždy ji raní, všetrnoucí když viděla
Nati poenas inclyti. trpí na něm její Syn. ty muky choti svého.
Quis est homo, qui non fleret Matko Boží, Matko naše, Kdo by neměl zaplakati,
Matrem Christi si videret kdo nad Tebou nezapláče, vida Matku Páně státi
in tanto supplicio? když Tě vidí v mukách stát. tím hořem obklíčenou,
Quis non posset contristari Vidět Ukřižovaného, kdo by neměl litovati,
Christi Matrem contemplari Tebe v slzách vedle něho, kdyby chtěl rozvažovati
dolentem cum Filio? nutí duši zaplakat. Máteř s Synem souženou.
Pro peccatis suae gentis Naše vina Tvého Syna Pro hříchy svého národu
vidit Jesum in tormentis týrá tobě před očima, viděla ho nésti škodu
et flagellis subditum. vidíš Krista v krvi ran. a biči zmrskaného,
Vidit suum dulcem Natum Vidíš jeho teskné rány, viděla Syna milého
moriendo desolatum úzkost jeho umírání, při smrti opuštěného,
dum emisit spiritum. smrt, v níž zůstal strašně sám. když pustil ducha svého.
Pia Mater, fons amoris, Matko Boží, lásku dej mi, Máti, propůjč mi milosti,
me sentire vim doloris, kéž je tvůj a můj žal stejný, propůjč mi něco žalosti,
fac, ut tecum lugeam. kéž už sama netruchlíš. ať se s tebou rozkvílím,
Fac, ut ardeat cor meum Dej, ať patřím Kristu Bohu, čiň, ať mi se srdce rozže
in amando Christum Deum den ze dne ať více mohu v lásce Kristově pobožně,
ut sibi complaceam. hořet láskou, být mu blíž. ať mu se tak zalíbím.
Sancta Mater, istud agas Maria, do srdce mého Svatá Máti, rač popříti,
crucifixi fige plagas, vtiskni rány Syna svého, bych moh’ své srdce raniti
cordi meo valide. jeho kříž kéž je i můj. ránami Syna tvého,
Tui Nati vulnerati, On mé viny smýval svými jenž ráčil pro mne trpěti
tam dignati pro me pati, krvavými zraněními, a tak těžce raněn býti,
poenas mecum divide. tento trest nám rozděluj. rozděl mi strasti jeho.
Fac me tecum pie flere S Tebou pláči, slza smáčí Popřej mně s tebou plakati
crucifixo condolere oči, jimiž nevypláči a Krista vždy litovati,
donec ego vixero. soucit s Tebou, ženo žen. dokud v těle zůstávám.
Juxta crucem tecum stare, Veď mě pod kříž svého Syna, [ . . . . . . . . . . . . . . . . . . ]
et me tibi sociare jenž svou náruč rozepíná, [ . . . . . . . . . . . . . . . . . . ]
in planctu desidero. s Tebou chci stát pod Křížem. [ . . . . . . . . . . . . . . . . . . ]
Virgo virginum praeclara Panno panen plná jasu, Panno nejjasnější,
mihi jam non sis amara: nežij sama trpkost času, již mi nebývej trpčejší,
fac me tecum plangere. přijmi, prosím, lásku mou. dejž mi s tebou želeti,
Fac, ut portem Christi mortem Maria má, kéž Ty sama dejž, ať mohu smrt Kristovu
passionis fac consortem dáš mi nést smrt Krista Pána, nositi a na kříž znovu
et plagas recolere. přijmout ránu za ranou. i na rány (jeho) pomněti.
Fac me plagis vulnerari, Kéž mě jeho rány zraní Jeho ranami nás/mě ukoj,
fac me cruce inebriari a kéž opojení dá mi a tím/svým svatým křížem (nás) upoj
et cruore Filii. jeho kříž a jeho krev. pro lásku Syna svého,
Flammis ne urar succensus, Až před Božím soudem stanu, tak roznícen(,) a/tak rozpálen,
per Te, Virgo, sim defensus přijď mi, Panno, na ochranu, abych byl skrz tě obhájen
in die judicii. vzdal ode mne Boží hněv. v hodinu dne soudného.
Christe, cum sit hinc exire, Kéž jsem křížem, smrtí Páně Rač mne křížem ostříhati,
da per Matrem me ventire chráněn v lásce svrchované, smrtí Krista odívati
ad palmam victoriae. milost buď mou záchranou. a zastírat milostí,
Quando corpus morietur Tělo zemře. Ty však, Panno, když zde v světě tělo zhyne
fac, ut animae donetur dej, ať je mi nebe přáno, a duše se z něho vyhne,
paradisi gloria. Amen. kéž Bůh přijme duši mou. Amen. dejž, by šla do radosti. | Amen.

Poznámky
  1. Jedná se o umělecký překlad zachovávající strukturu veršů, nejde o doslovný překlad. Viz také doslovný český překlad na Wikizdrojích.
  2. Podle rukopisu uloženém v Českém muzeu hudby pod signaturou III D 69.

Reference
  1. Treasury of Latin Prayers (angl.)
  2. Miklík, Josef: Kdo složil sekvenci "Stabat Mater"? Časopis katolického duchovenstva 1922, č. 9-10, s. 336-337
  3. Stránky Hanse van der Veldena

Související články

Externí odkazy

Sesterské projekty
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.