Antoni Wodzicki

Antoni Wodzicki (2. září 1848[1]23. února 1918 Krakov[1][2]) byl rakouský šlechtic a politik polské národnosti z Haliče, na konci 19. století poslanec Říšské rady.

Antoni Wodzicki
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1890  1897
Ve funkci:
1901  1905
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1889  1914
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1905  1918
Stranická příslušnost
ČlenstvíPolský klub

Narození3. září 1848
Zakrzew
Úmrtí23. února 1918 (ve věku 69 let)
Krakov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeHenryk Wodzicki
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vystudoval práva a po absolvování školy se usadil v Krakově a byl veřejně i politicky aktivní. Od roku 1889 do roku 1914 byl poslancem Haličského zemského sněmu.[1]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1890 za kurii velkostatkářskou v Haliči. Slib složil 18. prosince 1890. Mandát obhájil ve volbách roku 1891. Do parlamentu se vrátil ve volbách roku 1901. Rezignoval roku 1905 a do Říšské rady místo něj usedl v listopadu 1905 Antoni Górski.[3] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako hrabě Anton Wodzicki, statkář, bytem Krakov.[4]

Na Říšské radě je po volbách roku 1891 uváděn coby člen Polského klubu.[5] Polský klub reprezentoval i po volbách roku 1901.[6] Zasedal tehdy ve vedení Polského klubu.[2]

Od srpna 1905 zasedal coby poslanec Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady), kde patřil mezi konzervativní pravici. Od roku 1901 měl titul tajného rady.[2]

Zemřel v únoru 1918.[2]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. Antoni hr. Wodzicki z Granowa h. Leliwa [online]. sejm-wielki.pl [cit. 2015-11-14]. Dostupné online. (polsky)
  2. Herrenhausmitglied Graf Anton Wodzicki. Neue Freie Presse. Únor 1918, čís. 19218, s. 8. Dostupné online.
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0010&page=471&size=45
  5. Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
  6. Neue Freie Presse, 16. 1. 1901, s. 4.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.