Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská

Alžběta Eleonora se poprvé provdala 2. února 1675 ve Wolfenbüttelu za prince Jana Jiřího Meklenburského, ten však zemřel již pět měsíců po svatbě. 25. ledna 1681 se třiadvacetiletá vdova v Schöningenu provdala podruhé, a to za ovdovělého vévodu Bernarda I. Sasko-Meiningenského. Manželství bylo šťastné, i když Alžběta nesdílela manželovy zájmy v alchymii a vojenství. Alžběta Eleonora byla velmi muzikální a její otec byl spisovatelem. Výrazně podněcovala manželův zájem o hudbu a literaturu.

Po manželově smrti se Alžběta Eleonora postavila na stranu nevlastního syna Arnošta Ludvíka I. a jeho ministra von Wolzogena, kteří chtěli samostatně vládnout, a spolu s nimi ignorovala závěť Bernarda I., že budou jeho synové vládnout společně. To vedlo k třiceti rokům bratrského sporu, v němž Alžběta Eleonora podporovala nevlastního syna Arnošta Ludvíka proti vlastnímu synovi Antonínu Ulrichovi. Antonín Ulrich se morganaticky oženil s Filipínou Alžbětou Cäsarovou, která nebyla šlechtického původu; Alžběta Eleonora se kní chovala velmi chladně.

Během vlády Arnošta Ludvíka I. se Meiningen rozvinul v centrum hudební kultury, a to z velké části díky Alžbětě Eleonoře. Rodinné spory ji přiměly opustit veřejný život a více se zabývat náboženstvím. Napsala několik chvalozpěvů.

Palác Elisabethenburg v Meiningenu byl pojmenován po ní.

Z pětadvacet let trvajícího manželství s Bernardem I. se narodilo pět potomků:

• Alžběta Ernestýna Sasko-Meiningenská (3. prosince 1681 – 24. prosince 1766)
• Eleonora Frederika Sasko-Meiningenská (2. března 1683 – 13. května 1739)
• Antonín August Sasko-Meiningenský (20. června 1684 – 7. prosince 1684)
• Vilemína Luisa Sasko-Meiningenská (19. ledna 1686 – 5. října 1753)
• Antonín Ulrich Sasko-Meiningenský (22. října 1687 – 27. ledna 1763)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elisabeth Eleonore of Brunswick-Wolfenbüttel na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská na Wikimedia Commons