Anton Stöhr

Studoval na gymnáziu v Chebu a Plzni a práva na Vídeňské univerzitě a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Roku 1856 získal titul doktora práv. Dlouhodobě působil jako advokát ve Vídni.[2]

Po obnovení ústavního života se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 1861 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Loket, Slavkov, Schönfeld, Bečov, Sangerberg) do Českého zemského sněmu.[3][4] K roku 1861 se uvádí jako JUDr. Stöhr z Bečova, tč. ve Vídni.[5]

Od 70. let 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1873 byl zvolen a zastupoval zde kurii městskou, obvod Stříbro, Kladruby atd. Za týž obvod obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1879, volbách do Říšské rady roku 1885, volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897.[6] V roce 1897 se profesně uvádí jako dvorní a soudní advokát, bytem ve Vídni.[7]

Uvádí se jako německý liberál (liberálně a centralisticky orientovaná Ústavní strana odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[8] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[9] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[10] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[13] Ve volbách roku 1897 byl zvolen za Německou pokrokovou stranu.[14]

Jako bečovský rodák počátkem 80. let 19. století inicioval zřízení hudební školy v Bečově.[15] Zastával funkci předsedy správní rady železniční trati Karlovy Vary – Mariánské Lázně. Četné obce v regionu západních Čech mu udělily čestné občanství.[2]

Zemřel v lednu 1906.[2] Pohřeb se konal ve Vídni za účasti významných politiků včetně Ignaze von Plenera a Heinricha von Witteka. Tělo pak bylo převezeno do Bečova.[16]