Anton Laufenstein

Pocházel z korutanské rodiny. Vystudoval gymnázium v Salcburku a univerzitu v Landshutu. Když se po pádu Napoleona vrátily Ilyrské provincie k Rakousku, byl vyslán jako úředník do Villachu. Působil jako okresní hejtmanem v Lublani (od roku 1827) a Postojne (od roku 1839, od roku 1842 zde i vládním radou). V roce 1844 se stal okresním hejtmanem a ředitelem gymnázia v Novém mestu. Byl veřejně aktivní. Působil v organizaci Kmetijska družba a Kraňské historické společnosti. Během svého působení v Novém mestě zasílal úřadům zprávy o neudržitelnosti poddanství.[1]

Během revolučního roku 1848 se výrazně zapojil do politického dění. Zasedal na provizorním Kraňském zemském sněmu, kde zastupoval Novo mesto a hájil razantní volební reformu, rozpuštění sněmu a zvolení nového, který by měl výraznější zastoupení venkovských obcí.[1] V celostátních volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Višnja Gora. Uvádí se jako krajský hejtman.[2] Patřil ke sněmovní levici.[3] Byl členem ústavního výboru. Vyslovil se pro zachování samostatné existence Kraňska a Korutan, čímž se stal spojencem českých poslanců, zejména v otázce pravomocí zemských vlád. Prosazoval široce definované volební právo, bez volebního cenzu.[1]

Po porážce revoluce byl zbaven svého povolání, až od roku 1854 nastoupil k zemské vládě v Lublani.[1]

V roce 1842 mu Ivan Repnik věnoval anonymní báseň, což podle autorů slovinského biografického slovníku dokazuje, že Laufenstein měl pochopení pro potřeby Kraňska.[1]