Anton Jahnel

Vystudoval gymnázium v Litoměřicích a pak práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde mezi jeho spolužáky patřili pozdější čelní rakouští a českoněmečtí politici jako Anton von Banhans nebo Franz Schmeykal. Působil pak jako státní úředník na Istrii, později v severních Čechách (Jablonec a Tanvald). Působil také v České Lípě a Mimoni. Od roku 1854 nastoupil do služeb města Liberec, kde se později stal magistrátním radou. V roce 1867 napsal knihu Chronik der Preussischen Invasion, která popisovala události během prusko-rakouské války z předchozího roku. Do penze odešel v dubnu 1887.[3][4]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V září 1869 byl v doplňovacích volbách místo Franze Siegmunda zvolen na Český zemský sněm za městskou kurii (obvod Liberec).[6] Mandát obhájil za týž obvod i ve volbách roku 1870,[7] volbách roku 1872[8] a volbách roku 1878.[9] K roku 1878 se uvádí jako člen takzvané Ústavní strany (liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[10] Na sněmu setrval do roku 1881.[4]

Profiloval se jako odborník na samosprávní a školské otázky. V roce 1880 byl zpravodajem sněmu při projednávání jazykových nařízení.[4]