Anton Hübner

Jeho otcem byl mlynář V. Hübner ze Starého Šaldorfu. Anton vystudoval znojemské gymnázium.[1] V letech 1809–1816 studoval filozofii v Brně a práva v Olomouci a Vídni.[2] Působil jako úředník. Od roku 1816 do roku 1828 byl úředník u krajského úřadu ve Znojmě, pak v letech 1828–1829 krajským tajemníkem v Uherském Hradišti. V období let 1829–1833 vykonával funkci koncipisty na moravsko-slezském zemském guberniu v Brně. Následně v letech 1833–1839 působil jako krajský komisař, zpočátku na krajském úřadu v Přerově, od roku 1836 v Brně. V letech 1839–1841 pracoval jako koncipista u česko-rakouské dvorní kanceláře ve Vídni a v letech 1841–1849 guberniálním sekretářem zemského gubernia v Brně, pak od roku 1850 okresním hejtmanem v Jihlavě.[1]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. Byl zvolen i do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu za obvod Znojmo. Zde zasedal od května do července 1848. Patřil k sněmovní frakci Württemberger Hof.[2] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Znojmo. Uvádí se jako guberniální tajemník.[3] Patřil ke sněmovní pravici.[4] Uvádí se etnicky jako rozhodný Němec, až do sněmu říšského poslanec ve Frankfurtě.[5]

Byl činný též jako regionální historik. Vyšly mu studie Geschichte der St. Wenzelskapelle auf der Wiese unter Znaim (1840), Znaims geschichtliche Denkwürdigkeiten (1843–1854). V rukopisné podobě po něm zůstala práce Denkwürdigkeiten der Königl. Stadt Znaim, kterou roku 1869 uspořádali V. Hübner a M. Netoliczka.[1]

Pohřben byl na hřbitově v Louce.[1]