Anton Gorjup

Vystudoval gymnázium v Gorizii (Gorice) a po dokončení právních studií působil jako praktikant, později okresní komisař v Tolminu. Byl úředníkem zemského soudu a apelačního soudu. Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky.[1] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Tolmin. Uvádí se jako komisař.[2] Patřil ke sněmovní levici.[3]

Náležel mezi slovinské národně orientované poslance.[4] Na sněmu zasedal i po přesunu parlamentu do Kroměříže. Byl členem ústavního výboru a patřil ke slovinskému parlamentnímu klubu. Coby politik reprezentující Gorici a Gradišku, kde nebyl slovinsko-italský národnostní poměr tak vyostřen jako v jiných Slovinci obývaných zemích, odmítal v roce 1848 návrhy na federalizaci Rakouska podle národnostních parametrů a podporoval zachování zemské autonomie Gorice a Gradišky. Svou orientací stál na pomezí mezi centralistickým a federalistickým blokem. V otázce zrušení poddanství předložené poslancem Hansem Kudlichem vystupoval radikálně, hlasoval proti návrhu odškodnění za zrušení poddanství.[1]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil opět do politiky. Od roku 1861 byl poslancem Zemského sněmu Gorice a Gradišky. Zde byl v letech 1864–1865 členem výboru pro daňovou reformu. Do roku 1867 zastupoval v zemském sněmu velkostatkářkou kurii, pak kurii venkovských obcí (obvod Tolmin, Bovec, Cerkno). V letech 1867–1880 byl členem zemského výboru. Zasedal v sněmovním výboru finančním, právním a školském.[1] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za korunní zemi Gorice a Gradiška (kurie velkostatkářská).[5] K roku 1861 se uvádí jako rada zemského soudu, bytem v Gorizii.[6]