Antonín Isidor Lobkowicz

Antonín Isidor Lobkowicz (16. prosince 1773 Madrid12. června 1819 Praha, celým jménem Antonín de Padua Isidor Ludvík Raimond Valentin Melchior František de Paula Gabriel Lobkowicz) byl český šlechtic z mělnicko-hořínské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Zastával úřad nejvyššího komorníka Českého království.

Antonín Isidor Lobkowicz
Kníže z Lobkowicz a
4. hlava mělnicko-hořínské sekundogenitury
Ve funkci:
28. ledna 1803  12. června 1819
PředchůdceAugust Antonín Josef z Lobkowicz
NástupceAugust Longin Lobkowicz
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
23. duben 1812  12. červen 1819
PanovníkFrantišek I.
PředchůdceJosef Vratislav z Mitrovic
NástupceKarel Clam-Martinic
Plukovník rakouské armády
Jednatel Společnosti vlasteneckých přátel umění

Narození16. prosince 1773
Madrid
Španělsko Španělsko
Úmrtí12. června 1819 (ve věku 45 let)
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Choť(1796) Marie Sidonie Kinská z Vchynic a Tetova (1779–1837)
RodičeAugust Antonín Josef z Lobkowicz (1729–1803)
Ludmila Josefa Czerninová z Chudenic (1738–1790)
DětiAugust Longin (1797–1842)
Josef Maria August (1799–1832)
František Jiří (1800–1858)
Ferdinand (1801–1831)
Příbuznívnuk: Jiří Kristián Lobkowicz (1835–1908)
děd: Jan Jiří Kristián z Lobkowicz (1686–1755)
babička: Marie Henrietta Karolína z Valdštejna (1702–1780)
děd: František Antonín Czernin z Chudenic (1710–1739)
babička: Marie Isabela de Merode-Westerloo (1703–1780)
tchán: Josef Kinský z Vchynic a Tetova (1751–1798)
tchyně: Marie Rosa Aloisie z Harrachu (1758–1814)
pravnuk: Bedřich Lobkowicz (1881–1923)
pravnuk: Jan Adolf Lobkowicz (1885–1952)
Zaměstnánípolitik, úředník
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
OceněníVelkokříž rakouského Leopoldova řádu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Jeho otcem byl August Antonín Josef z Lobkowicz (1729–1803),[1] který působil coby velvyslanec ve Španělsku, a matkou Marie Ludmila Černínová z Chudenic, jež se stala dědičkou mělnického panství, které tak přešlo do majetku Lobkoviců. Antonín Isidor, jediný syn svých rodičů, se věnoval správě rodinného majetku a umění. Patřil například k zakládajícím osobnostem Společnosti vlasteneckých přátel umění[p 1] a stal se též jejím jednatelem.[3] K jeho podřízeným patřil například Václav Skalník (1776–1861), přední zahradník své doby, jenž zvelebil Mariánské Lázně.[4] Hrabě Lobkovic také podporoval pěstování vinné révy v okolí města Mělník.[5]

Zemřel v Praze 12. června 1819 a byl pohřben v rodinné hrobce Lobkoviců na hřbitově v Hoříně,[zdroj?] která byla dokončena několik let po jeho smrti.

Majetek

Vlastnil Mělník, Hořín, Sedlice, Pšovku (dnes součást Mělníka), Skuhrov a Drhovle.[6]

Rodina

Oženil se 6. června 1796 v Inzensdorfu s hraběnkou Marií Sidonií Kinskou z Vchynic a Tetova (11. únor 1779 Vídeň – 26. březen 1837 Praha), dcerou Josefa Kinského z Vchynic a Tetova na Chocni a Heřmanově Městci (1751–1798) a jeho manželky Marie Rosy Aloisie z Harrachu (1758–1814). Manželka byla palácovou dámou a dámou Hvězdového kříže. Byla pohřbena v Hoříně. Narodilo se jim 7 dětí.

Odkazy

Poznámky

  1. Společnost byla založena 5. února 1796 a posléze se z ní stala pražská Národní galerie.[2]

Reference

  1. Lobkowicz, Antonín Isidor z, princ, 1773–1819 [online]. Praha: Knihovna Národního muzea [cit. 2016-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-13.
  2. Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdce Národní galerie [online]. Praha: Česká televize, 2008-02-05 [cit. 2016-09-07]. Dostupné online.
  3. Zámek Mělník – Popis [online]. Praha: Taprimex Group, 2008-04-21 [cit. 2016-09-07]. Dostupné online.
  4. ŠVANDRLÍK, Richard. Václav Skalník a Mariánské Lázně [online]. Mariánské Lázně: Richard Švandrlík [cit. 2016-09-07]. Dostupné online.
  5. KUJOVIČOVÁ, Michaela. Tlače 16. storočia pražskej lobkowiczkej knižnice nachádzajúce sa v Univerzitnej knižnice v Bratislave. Miscellanea. 2004, čís. 18, s. 296–323. (slovensky)
  6. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové: dějiny a genealogie rodu. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2002. 240 s. (Historia nobilium). ISBN 80-903040-3-6. S. 176.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.