Antonín Štrauch

Narodil se v Jičíněvsi nedaleko Jičína ve východních Čechách v české rodině. Vychodil obecnou školu ve Slatinách a poté v Jičíně, posléze pak vystudoval jičínské gymnázium. Roku 1848 se ako člen jičínské Národní gardy zúčastnil revolučních událostí v Rakousku, když s gardou vyrazili na pomoc Pražskému červnovému povstání. Po maturitě nastoupil ke studiu matematiky a fyziky na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, studia však nedokončil.

Od roku 1855 pracoval v redakci Pražských novin, redigovaných Josefem Šestákem. Byl spoluzakladatelem humoristisckého časopisu Rachejte, jeho překlady poezie z francouzštiny a polštiny byly publikovány mj. v časopise Lumír, začátkem 60. let 19. století pak nastoupil jako šéfredaktor Humoristických listů.[1] Za kritiku monarchie a společenských poměrů byl Štrauch jako odpovědný redaktor souzen podle rakouského tiskového zákona a nakonec odsouzen k 13 měsícům vězení. Po propuštění roku 1865 získal místo redaktora Národních Listů. Následně však byl opětovně obviněn z podpory polského povstání roku 1863. Štrauch se rozhodl pro emigraci do Švýcarska, na hranicích byl však zadržen a posléze odsouzen ke dvěma letům těžkého žaláře. Věznění spolu s závažnou oční chorobou značně zhoršovalo jeho zdraví

Hrob Antonína Štraucha na jičínském hřbitově

Po propuštění se přestěhoval ke své sestře Anně Beránkové do Jičína. I přes špatný zdravotní stav se ve městě zapojovat do společenského a spolkového života, mj. byl spoluzakladatelem a podporovatelem zdejšího Sokola a dalších českých spolků.

Antonín Štrauch zemřel 15. ledna 1877 následkem nákazy černými neštovicemi ve věku 46 let.[2] Pohřben byl za hojné účasti na zdejším městském hřbitově.

Na vrchu Čeřovka nedaleko Jičína mu byl roku 1889 odhalen pomník v podobě obelisku s podobiznou a pamětní deskou.[3]

• Obsáhlejší životopis
• Ottův slovník naučný
• Nekrolog v Národní politice (1877)