Antonín Štourač

Narodil se jako nejmladší z pěti dětí Františka a Anežky Štouračových. Otec byl malozemědělcem a tkalcem.[1] Antonín Štourač se vyučil tkalcem a tesařem. Za první světové války nastoupil do armády, ale již v prvních dnech přeběhl do ruského zajetí. Po ruské revoluci vstoupil do Rudé armády a stal se politickým komisařem.[2]

Podle údajů k roku 1932 byl profesí malorolníkem v Pivonicích.[3] Působil jako tajemník krajského sekretariátu KSČ v Olomouci.[1] Zastával funkce ve Svazu domkařů a malorolníků. Od roku 1927 byl starostou (v rodných Pivonicích[4]) za Komunistickou stranu Československa, byl taky okresním důvěrníkem KSČ na Bystřičsku a členem Krajského výboru KSČ v Brně.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1929 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[5] Mandát ale nabyl až dodatečně v roce 1932 jako náhradník poté, co rozhodnutím volebního soudu pozbyl poslanecké křeslo Josef Barša.[6]

Byl členem zemského vedení KSČ. Byl popraven nacisty pro účast v odboji.[7] Roku 1943 ho zatklo gestapo.[2] Scházel se s odbojáři na stezce vedoucí z Nedvědice na hrad Zubštejn. Zatčen byl ve Víru při rozšiřování ilegálních letáků. Byl vězněn v Jihlavě, v Kounicových kolejích v Brně a pak popraven ve slezské Vratislavi.[2]

V 70. letech 20. století byla jeho památka připomínána na veřejných shromážděních u pomníku odbojářů pod hradem Zubštejnem u rodných Pivonic.[4]