Antonín Čeloud

Antonín Čeloud byl původním povoláním soukeník. Jak soukenictví v druhé polovině 19. století upadalo, věnoval se i jiným řemeslným profesím. Přeškolil se na lakýrnictví, písmomalířství a pozlacování.

Jako kostelník působil v kostele sv. Martina z Tours. Tam také roku 1863 vystavil svůj betlém, kdy figurky v tomto betlému měly většinou velikost kolem 17 cm.[2] Další pětimetrový betlém stavěl doma, tam byla typická velikost 13 cm.[2] Jeho dílo bylo vzorem dalším pokračovatelů třebíčského betlemářství.[5] Pro kostel sv. Martina sestavil také tzv. Boží hrob, ten se nedochoval v původní podobě, pouze model zůstal ve sbírkách Muzea Vysočiny.[2] Od dob Antonína Čelouda se betlémy stavívají již v adventu a částečně se v čase mění (putování svatého Josefa s Marií k Betlému, narození Ježíška, klanění Tří králů).[6] Čeloud užíval techniky kontinuálních přechodu velikosti figur od velkých v popředí k menším v pozadí.[7] Jeho betlém umístěný dnes v Muzeu Vysočiny Třebíč pochází z letech 1869–1896. Čeloud vytvořil betlémů několik: některé pro kostely v okolí, jiné do domácností. Pro zdokonalení své práce podnikl v 66 letech cestu do Palestiny.[8]

Jméno Antonína Čelouda nese ulice v Třebíči-Domcích,[9] původně ulice Tomáše Kuchtíka.

V roce 1864 se oženil s Terezií Nikodémovou z Řípova (1840–1929), měl syny Cyrila (1872–1928, betlémář, malíř, vytvořil repliku otcova betlému a ten zapůjčil do sbírek Muzea Vysočiny Třebíč, bezdětný) a Felixe (1877–1937, od r. 1900 kaplanem v Moravské Nové Vsi a od r. 1916 ve Velkých Bílovicích). Žil v domě "u Stuchlíků", v čp. 61 v bývalé Hanělově ulici, kde jedna z místností měla délku 5,5 metrů a sloužila tak zároveň jako dílna pro stavbu betlémů i pro jiné činnosti. Dům pak byl zbořen kolem roku 1920 při výstavbě školy T. G. Masaryka.[2]

• 
  Betlém Antonína Čelouda v Muzeu Vysočina
• 
  Detail jesliček Čeloudova betlému ve sbírkách muzea Vysočiny v Třebíči
• 
  Detail Čeloudova betlému ve sbírkách Muzea vysočiny vTřebíči