Antinomie
Pojem antinomie (řecky rozpor mezi zákony, protimluv) použil Immanuel Kant v Kritice čistého rozumu k označení neřešitelných rozporů, konfliktů opačných a přitom dobře zdůvodněných stanovisek. Ve starší filosofii se takovým rozporům říkalo aporie.
Podle Kanta vznikají tam, kde omezený lidský rozum překračuje svoji kompetenci a chce rozhodovat v otázkách, které mu nepřísluší. V oddíle o „antinomiích čistého rozumu“[1] uvádí čtyři s důkladnou argumentací pro obě strany každého páru:
- Svět je konečný × nekonečný.
- Co existuje, je jednoduché nebo složené z jednoduchého × nic jednoduchého neexistuje.
- Všechno musí mít nutnou příčinu × člověk jedná svobodně.
- Svět musí mít absolutně nutnou příčinu × žádná absolutně nutná bytost neexistuje.
V teorii množin a v moderní logice se antinomie často ztotožňují s paradoxy.
Reference
- Kritika čistého rozumu I. II. 2. 2. 2., Akad. Ausg. VI. s. 426–461
Související články
- Aporie
- Russellova antinomie (též Russellův paradox)
- Paradoxy naivní teorie množin
- Gödelovy věty o neúplnosti
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Antinomie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.