Kritika čistého rozumu
Kritika čistého rozumu (KČR; německy Kritik der reinen Vernunft) je nejvýznamnější dílo německého filosofa Immanuela Kanta a jedno z nejvlivnějších filosofických děl vůbec. Kant v něm předkládá svoji teorii poznání (viz transcendentální filosofie) a řešení problému, jak mohou mít subjektivní podmínky myšlení objektivní platnost. KČR je první ze tří jeho „kritik“; následovala ji Kritika praktického rozumu a Kritika soudnosti. Zjednodušený a zkrácený výklad myšlenek KČR podal Kant ve svazku Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou (1783).
| Kritika čistého rozumu | |||
|---|---|---|---|
 Titulní list prvního vydání | |||
| Autor | Immanuel Kant | ||
| Původní název | Kritik der reinen Vernunft | ||
| Země | Pruské království | ||
| Jazyk | němčina | ||
| Žánr | esej | ||
| Datum vydání | 1781 a 1787 | ||
| Předchozí a následující díl | |||
| |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Katolická církev dekretem ze dne 11. června 1827 zařadila Kantovu Kritiku čistého rozumu na Index zakázaných knih.[1]
Vydání
Kant psal své dílo v Královci, ale první vydání Kritiky čistého rozumu (označované „A“) přišlo na svět roku 1781 v Rize. Druhé vydání (B), pro něž Kant přepracoval a rozšířil některé pasáže, vyšlo roku 1787. V 90. letech se potom objevila další vydání, která se ale od druhého příliš nelišila. Ve filosofickém diskursu následně probíhala a dosud probíhá polemika ve věci jednotlivých vydání; zatímco obecně je překládáno, citováno a vykládáno spíše vydání druhé, např. Schopenhauer a Heidegger považovali za jádro kantovské nauky vydání první.
Přehled členění „Kritiky čistého rozumu“
| Věnování | ||||||||||||
| Předmluva k druhému vydání | ||||||||||||
| Úvod | I. O rozdílu mezi čistým a empirickým poznáním | |||||||||||
| II. Máme určité apriorní poznatky a samo obyčejné rozvažování nikdy bez takových poznatků není | ||||||||||||
| III. Filosofie vyžaduje vědu, která určuje možnost, principy a rozsah všech apriorních poznatků | ||||||||||||
| IV. O rozdílu mezi analytickými a syntetickými soudy | ||||||||||||
| V. Syntetické soudy a priori jsou obsaženy jako principy ve všech teoretických vědách rozumu | ||||||||||||
| VI. Obecná úloha čistého rozumu | ||||||||||||
| VII. Idea a rozvržení zvláštní vědy, která je nazvána kritikou čistého rozumu | ||||||||||||
| I. Transcendentální nauka o elementech | Díl první Transcendentální estetika | 1. kapitola: O prostoru | ||||||||||
| 2. kapitola: O čase | ||||||||||||
| Obecné poznámky k transcendentální estetice | ||||||||||||
| Závěr transcendentální estetiky | ||||||||||||
| Díl druhý: Transcendentální logika | Úvod. Idea transcendentální logiky | |||||||||||
| Oddíl první: Transcendentální analytika | Kniha první. Analytika pojmů | 1. část. O vodítku k odhalení všech čistých rozvažovacích pojmů | ||||||||||
| 2. O dedukci čistých rozvažovacích pojmů | ||||||||||||
| Kniha druhá. Analytika zásad | Úvod. O transcendentální soudnosti vůbec. | |||||||||||
| 1. část. O schematismu čistých rozvažovacích pojmů. | ||||||||||||
| 2. část. Systém všech zásad čistého rozvažování | ||||||||||||
| 3. O důvodu rozlišení všech předmětů vůbec na phaenomena a noumena | ||||||||||||
| Dodatek. O amfibolii reflexivních pojmů v důsledku záměny empirického používání rozvažování za používání transcendentální | ||||||||||||
| Oddíl druhý. Transcendentální dialektika | ||||||||||||
| Úvod | I. O transcendentálním zdání | |||||||||||
| II. O čistém rozumu jako sídle transcendentálního zdání | ||||||||||||
| Kniha první. O pojmech čistého rozumu | ||||||||||||
| Kniha druhá. O dialektických úsudcích čistého rozumu. | 1. část. O paralogismech čistého rozumu | |||||||||||
| Obecná poznámka o přechodu od racionální psychologie k racionální kosmologii | ||||||||||||
| 2. část. Antinomie čistého rozumu. | ||||||||||||
| 3. část. Ideál čistého rozumu | ||||||||||||
| Dodatek k transcendentální dialektice | O regulativním používání idejí čistého rozumu | |||||||||||
| O konečném cíli přirozené dialektiky čistého rozumu | ||||||||||||
| II. Transcendentální nauka o metodě | Úvod | |||||||||||
| 1. část. Disciplína čistého rozumu | ||||||||||||
| 2. část. Kánon čistého rozumu | ||||||||||||
| 3. část. Architektonika čistého rozumu | ||||||||||||
| 4. část. Dějiny čistého rozumu | ||||||||||||
Reference
- Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 139.]
Literatura v češtině
- Immanuel KANT: Kritika čistého rozumu, Praha: OIKOYMENH, 2001.
- J. KARÁSEK, J. CHOTAŠ (eds.): Dedukce, kategorie, sebevědomí. Praha: OIKOYMENH, 2002.
- Jan KUNEŠ: Kantova Kritika čistého rozumu. In: Reflexe, 26/2004.
- Günther PATZIG: Jak jsou možné syntetické soudy a priori? Praha: Filosofia, 2003.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kritika čistého rozumu na Wikimedia Commons
- (německy) Plný text na projektu Gutenberg (vydání z roku 1781)
- (německy) Plný text na projektu Gutenberg (vydání z roku 1787)
- (anglicky) John Clarke: Outline ke KČR
