Ankylosauridi
Ankylosauridi, tedy zástupci čeledi Ankylosauridae, byli tzv. „obrnění“ ptakopánví dinosauři. Šlo o mohutné a široké čtyřnohé býložravce, kteří se vyskytovali na severní polokouli (Severní Amerika, Evropa a východní Asie) v období spodní a svrchní křídy (asi před 122 až 66 miliony let). Příbuznou čeledí těchto obrněných tyreoforanů byli nodosauridi.
Ankylosauridae Stratigrafický výskyt: Spodní až svrchní křída, asi před 122 až 66 mil. let | |
---|---|
Ankylosaurus magniventris, největší zástupce čeledi | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
Podřád | Thyreophora |
Infrařád | Ankylosauria |
Čeleď | Ankylosauridae Brown, 1908 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Tito dinosauři vykazovali silně vyvinuté kostěné destičky (osteodermy), které na jejich tělech vytvářely jakési ochranné brnění (kostěná byla dokonce i oční víčka). Většina ankylosauridů měla na konci ocasu také těžkou palici, tvořenou kostní hmotou.[1] Pokud se touto "zbraní" velký ankylosaurid oháněl, dokázal si držet od těla i největší dravé dinosaury, zejména pak tyranosauridy. Virtuální modely ukázaly, že ankylosauridi dokázali švihat ocasem do stran až do úhlu kolem 100°, vertikálně s ním ale příliš hýbat nedokázali (což limitovalo jeho účinnost při sebeobraně).[2]
Lebka ankylosauridů byla také obrněná, vepředu vybíhala v bezzubý zobák, malé zuby byly jen po stranách čelistí. Někteří ankylosauři měli dokonce i kostěná oční víčka (např. rod Euoplocephalus). Spásali zřejmě nízko rostoucí vegetaci.
Některé objevy naznačují, že ankylosauři mohli být schopni aktivně hrabat do země kvůli podzemním rostlinným částem (kořenům, hlízám apod.).[3]
Způsob zachování
Fosilie ankylosauridů se zejména v Severní Americe velmi často dochovávají v pozici otočení na hřbet, což zřejmě souvisí se způsobem smrti a fosilizace těchto dinosaurů v podobě transportu vodním prostředím.[4] V některých případech se v sedimentech u fosilií ankylosauridů dochová i původní textura kůže, dermální kostěné destičky v původní konfiguraci a obrysy měkkých tělních orgánů (například u druhu Zuul crurivastator).[5]
Vzácné objevy fosilních otisků stop ankylosauridů z Colorada a Kanady (ichnorod Tetrapodosaurus) dokládají vysokou variabilitu (různorodost) ve stylu jejich chůze, a to v rámci běžné "chodecké" rychlosti.[6]
Systematika
Zejména podle Bentona, 2004:
- Infrařád Ankylosauria
- Čeleď Ankylosauridae
- Akainacephalus
- Aletopelta
- Bissektipelta
- Cedarpelta
- Chuanqilong
- Gobisaurus
- ?Heishansaurus
- Minotaurasaurus
- Shamosaurus
- ?Sinankylosaurus
- Podčeleď Ankylosaurinae
- Podčeleď Polacanthinae
- Čeleď Ankylosauridae
Odkazy
Reference
- Victoria M. Arbour & Lindsay E. Zanno (2018). The evolution of tail weaponization in amniotes. Proceedings of the Royal Society B. 285: 20172299. doi: 10.1098/rspb.2017.2299
- SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 108)
- Jin-Young Park, Yuong-Nam Lee, Philip J. Currie, Michael J. Ryan, Phil Bell, Robin Sissons, Eva B. Koppelhus, Rinchen Barsbold, Sungjin Lee & Su-Hwan Kim (2021). A new ankylosaurid skeleton from the Upper Cretaceous Baruungoyot Formation of Mongolia: its implications for ankylosaurid postcranial evolution. Scientific Reports. 11, Article number: 4101. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-021-83568-4
- Jordan C. Mallon, Donald M. Henderson, Colleen M. McDonough & W.J. Loughry (2018). A 'bloat-and-float' taphonomic model best explains the upside-down preservation of ankylosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2018.02.010
- Článek na webu Pravěk.info
- Martin Lockley, Kyung Soo Kim & Jong Deock Lim (2021). Tetrapodosaurus trackways from the Cretaceous of Colorado and Canada: observations on variability in ankylosaurian gaits. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 227-235.
- SOCHA, Vladimír. Kráčející pevnost z křídového Mongolska. OSEL.cz [online]. 30. listopadu 2020. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Carpenter, K. (2001). "Phylogenetic analysis of the Ankylosauria". in Carpenter, Kenneth(ed). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press. pp. 455–484. ISBN 0-253-33964-2.
- Kirkland, J. I. (1996). Biogeography of western North America's mid-Cretaceous faunas - losing European ties and the first great Asian-North American interchange. J. Vert. Paleontol.. 16 (Suppl. to 3): 45A
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ankylosauridae na Wikimedia Commons
- Informace o skupině Ankylosauridae (anglicky)
- Vývojový strom skupiny (anglicky)