Andrzej Lubomirski

Vystudoval gymnázium svaté Anny v Krakově a promoval na Univerzitě Karlově v Praze. Byl literárním kurátorem Ossolinea. Zasadil se o rozšíření sbírek tohoto muzea. V roce 1892 založil nadaci Ossolineum. Od roku 1896 byl členem Společnosti krásných umění ve Lvově a od roku 1897 předsedou hudebního spolku ve Lvově. Od roku 1903 zastával i funkci prezidenta ústředního svazu haličských velkoprůmyslníků či prezidenta Ligy na podporu živností. Byl též předsedou sekce zemědělské společnosti.[2]

V době svého působení v parlamentu je profesně uváděn jako velkostatkář v Przeworsku.[1] Zde rovněž působil jako továrník.[4] Patřil mezi velké pozemkové vlastníky. Patřilo mu 13 tisíc hektarů půdy, dále cukrovary v Przeworsku a strojírenské továrny ve Lvově.[3]

Od roku 1895 do roku 1914 byl poslancem Haličského zemského sněmu.[3] Od roku 1887[3] zasedal jako dědičný člen Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[2]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 47. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[5]

Uvádí se jako polský konzervativec.[2][6] Patřil ke konzervativní skupině (tzv. Podolacy, později Stronnictwo Prawicy Narodowej).[3] Po volbách roku 1907 i 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[5]

Od roku 1930 do roku 1935 zasedal v polském Sejmu. Patřil do poslaneckého klubu Bezpartyjny Blok Współpracy z Rządem. Byl maršálkem-seniorem Sejmu (nejstarší člen). V meziválečném období dále rozšiřoval své podnikatelské aktivity, zejména v potravinářském průmyslu. Podílel se na vzniku malopolského cukrovarnického svazu. Po druhé světové válce emigroval do Brazílie.[3]