Andrej Hadik
Andrej Hadik nebo Andrej Hadík (maď. András Hadik, něm. Andreas Hadik; 16. října 1710, Dunajský Klátov – 12. března 1790, Vídeň, Rakousko) byl uherský hrabě a rakouský polní maršál slovenského původu. Pocházel z turčianského slovenského zemanského rodu.
Andrej Hadik | |
---|---|
Andrej Hadik | |
Narození | 16. října 1710 Dunajský Klátov |
Úmrtí | 12 . března 1790 (ve věku 79 let) Vídeň |
Děti | Anna Maria Lubomirska |
Příbuzní | Łucja Franciszka Tyszkiewicz (vnučka) |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | polní maršál |
Války | Sedmiletá válka |
Vyznamenání | velkokříž vojenského řádu Marie Terezie |
multimediální obsah na Commons |
Život
Narodil se jako syn kapitána Michala (Mihályho) Hadika a Františky (Franzisky) Hardyové. Rodiče ho dali studovat do jezuitského lycea, protože z něj chtěli mít jezuitského kazatele. Tato dráha ho však nenadchla, a tak roku 1730 studia zanechal a vydal se po stopách svého otce. Stal se husarem Gilániho pluku.
Vojenskou kariéru začal jako 22letý kornet (praporčík) v Dežöfiho (později 3.) husarském pluku. Velmi rychle postupoval na žebříčku vojenských hodností. V sedmé protiturecké válce byl již roku 1738 jmenován kapitánem. Svou odvahou natolik vzbuzoval pozornost velitelských kruhů, že povýšení šla poměrně rychle za sebou. Projevil se jako vynikající taktik, proto byl v roce 1744 ve věku 33 let povýšen na plukovníka a už o tři roky později se stal generálem. Rok 1756 mu přinesl hodnost podmaršálka.
Proslavil se v sedmileté válce (1756–63), zejména přepadením a obsazením Berlína (16. října 1757) v čele asi 3500 husarů a pěšáků, přičemž jeho jednotka při této nebezpečné akci ztratila pouze 10 mužů. Berlín se tehdy vykoupil za 300 000 tolarů, z nichž 25 000 dal Hadik svým vojákům. Zbytek poslal panovnici Marii Terezii. V roce 1758 byl vyznamenán řádem velkokříže Marie Terezie a povýšen na generála kavalérie[1][2] Ke sklonku války, roku 1762, se stal hlavním velitelem císařských armád bojujících ve Slezsku. Následujícího roku byl jmenován polním maršálem a zároveň i povýšen do hraběcího stavu.
V letech 1764–68 plnil povinnosti jako civilně-vojenský místodržící Sedmihradska. Později byl mezi lety 1772 až 1774 jmenován vojenským místodržícím Haličsko-Vladimirska. Poté až do roku 1790 vykonával funkci prezidenta Dvorské válečné rady (tj. ministra války) ve Vídni.
Tam také roku 1790 zemřel a byl pohřben na svém panství ve Futogu (dnes ve Vojvodině, Srbsko).
Rodina
Za manželku měl hraběnku Františku Lichnowskou, měli spolu tři syny a dceru. Dva jeho synové se vydali na vojenskou dráhu. Syn Karel Josef (1756–1800) se roku 1796 stal polním podmaršálkem a nejmladší Andrej (1764–1840) dosáhl hodnosti husarského generála.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Hadik na slovenské Wikipedii.
- Constantin von Wurzbach, strana 167 uvádí datum povýšení 5. březen 1758.
- Ersch Gruber uvádí datum 19. prosinec 1758[nedostupný zdroj]
Literatura
- Constantin von Wurzbach: Hadik von Futak, Andreas Graf. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band 7, Verlag L. C. Zamarski, Wien 1861, S. 166-168.
- Karl Bartsch: Hadik von Futak, Andreas Graf. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 10, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 301 f.
- Nikolaus von Preradovich: Hadik von Futak, Andreas Graf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 7, Duncker & Humblot, Berlin 1966, ISBN 3-428-00188-5, S. 417
Externí odkazy
- Galerie Andrej Hadik na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Hadik na Wikimedia Commons
- Der Legendary Husarenritt des Grafen Hadik nach Berlin
- Biographie in Ersch-Gruber[nedostupný zdroj]