André Regenermel

Poručík André E. Regenermel (31. března 1914 Brooklyn, New York, Spojené státy americké30. září 1941 Praha, Protektorát Čechy a Morava) byl americký radiotelegrafista a konstruktér. Sestavil miniaturní vysílačku, které se říkalo „stříkačka“.[2] Senát Parlamentu České republiky v roce 2007 navrhoval vyznamenat Regenermela Medailí Za hrdinství, státním vyznamenáním České republiky.[3] Ocenění mu však nakonec uděleno nebylo.[4]

André E. Regenermel
André E. Regenermel[1]
Narození31. března 1914
Brooklyn, New York, Spojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí30. září 1941
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven
VzděláníSmíchovská střední průmyslová škola
Vojenská akademie v Hranicích
Povolánístudující, technický úředník[1]
ZaměstnavatelTelefunken[1]
Partner(ka)snoubenka: Milena Šeborová
Příbuznísestra: Suzana
(* 1. července 1919 v Praze)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Do začátku druhé světové války

Regenermel se sice narodil v americkém Brooklynu, ale krátce po jeho narození, ještě před vypuknutím první světové války, odjela rodina na návštěvu do Rakouska-Uherska, do Prahy. Zde je ovšem zastihl začátek válečných bojů a nebylo jim umožněno navrátit se zpět do Spojených států.[3] Rodina se tak v Čechách usadila natrvalo. André vystudoval Smíchovskou střední průmyslovou školu a po maturitě nastoupil jako zaměstnanec firmy Telefunken.[1] V roce 1936 se seznámil s Milenou Šeborovou. V tomtéž roce nastoupil vojenskou službu v Turnově.[1] V srpnu 1938 dokončil studia Vojenské akademie v Hranicích na Moravě[5] a nastoupil službu u ženijního pluku v Brně.[1] Po ukončení vojenské služby se rozhodl pokračovat ve studiu na elektrotechnické fakultě. Tu ovšem nedokončil, neboť Němci uzavřeli české vysoké školy.

V odboji

Regenermel zakotvil v Praze, kde získal místo technického úředníka.[1] Během bojů druhé světové války se zapojil do československého domácího odboje a jako člen zpravodajského týmu docenta Vladimíra Krajiny se podílel na radiotelegrafickém spojení s exilovou vládou v Londýně. Byl znám nejen jako schopný radiotelegrafista, ale také jako konstruktér.[1]

Osudné Hodkovičky

Dům v Hodkovičkách (rok 2014)

Do Hodkoviček vedly gestapo informace z výslechů zdržených i údaje získané zaměřovací službou Funkabwehru. Konspirativní dům v Hodkovičkách[p 1] byl 7. května 1941 v 19:00 přepaden komandem gestapem.[6]

Božena Klečková blízko roztopených kamen právě přepisovala na stroji dešifrovanou depeši, kterou ještě stačila v kamnech spálit. Gestapo uvěznilo každého člena rodiny v jiné místnosti a vyčkávalo na příchod Jindřicha Klečky. Kromě dospělých byl v domku přítomen desetiletý syn manželů Krotilových.[7]

Jindřich Klečka odešel již odpoledne z domu a jen pár desítek metrů odtud (prakticky ve stejné ulici) připravoval na večerní provoz náhradní radiostanici v domku Marie Hercíkové. Ten večer čekal Klečka svého spolupracovníka André Regenermla s depešemi, které chtěli náhradní vysílačkou předat do Londýna[7]. Na Klečku čekali gestapáci marně. Kolem jedné hodiny ranní se mu podařilo z obsazené ulice prokličkovat přes zahrady. Dostal se do Braníka ke svému známému Josefu Čápovi, pak se skrýval nějaký čas u paní Linhartové v Modřanech. Nakonec se hledaný radiotelegrafista prostřednictvím doktora Rudolfa Mareše dostal k jinonické ilegální skupině.[7]

Regenermel měl předat svému zástupci poručíku Otokaru Štorkánovi dne 7. května 1941 zašifrované depeše, ale Štorkán na sjednanou schůzku nepřišel, protože byl zdravotně indisponován.[1] Regenermel se tedy sám vypravil do Hodkoviček, kde v domku bydleli manželé Krotilovi, aby se tak depeše nakonec dostaly včas k radiotelegrafistovi Jindřichu Klečkovi.[1] Bylo to ovšem v době, kdy u Krotilových právě probíhaly domovní prohlídky. Regenemel vstoupil do domku Krotilových kolem 20:00 hodiny. Měl od domku vlastní klíč, aby mohl podle potřeby přicházet i odcházet. Regenermel byl okamžitě zatčen komandem gestapa a při osobní prohlídce u něho byla nalezena pistole a zašifrované depeše. (Navíc našlo gestapo v bytě Krotilových pod postelí radiotelegrafický komplet.[1]) Při krutém výslechu Regenermel sice nikoho přímo nevyzradil, ale nakonec gestapo přece jen zjistilo, že mu depeše předala spojka - František Mázl ze Smíchova.

Pokus o útěk, ...

Při převozu do Petchkova paláce se Regenermlovi podařilo vymanit se eskortujícím policistům a s ocelovými pouty na rukou se dal na útěk přes Vrchlického sady směrem k Hlavnímu nádraží (Wilsonovo, tehdy Hauptbahnhof).[1] Za pomoci náhodných chodců byl ale během útěku zadržen a předán zpět svým pronásledovatelům. Krátce po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu (27. září 1941) byl André Regenermel dne 30. září 1941 v 18.00 hodin bez soudu popraven v kasárnách v Ruzyni.[p 2][3] Stal se tak prvním americkým občanem, jehož nacisté popravili.[2]

Příbuzné a přátelé Regenermela následně vyslýchalo gestapo a posléze trpěli perzekucemi ze strany komunistické moci. Někteří z nich byli i vězněni.[3]

Historický dovětek

Po válce se konala v Praze oficiální vzpomínková akce na statečné radiotelegrafisty ÚVODu. Tehdejší tisk o akci referoval následovně (zkráceno a upraveno):

V Grégrově sále Obecního domu se konala ve čtvrtek 24. října 1946 vzpomínková slavnost, při níž byla uctěna památka sedmi statečných radiotelegrafistů, kteří první docílili spojení z okupované vlasti do ciziny a zejména do Londýna. Hrdinů poručíka André Regenermla, Václava Štulíka, Jindřicha Klečky, Bedřicha Škopka, štábního kapitána Václava Morávka, Františka Peltána a Františka Mázla, vesměs vojáků, vzpomněl osobním listem i sám pan president Edvard Beneš, který připomněl chvíle, kdy v Londýně osobně naslouchal jejich vysílání a vyslovil jim tehdy přímo své uznání. Vojenští přidělenci Británie a Francie podali nestranné a jedinečným uznáním se vyznačující svědectví o významu našeho domácího odboje pro spojenecké velení. V závěru promluvil Doc. Dr. Vladimír Krajina, vedoucí organizace ÚVOD. Před ukončením slavnosti dekoroval zástupce čs. armády generál Čeněk Kudláček sedm radiotelegrafistů, kteří se dočkali svobody vlasti.[9]

Odkazy

Poznámky

  1. Současná (rok 2014) adresa: Praha 4 - Hodkovičky, PSČ: 14700, Nad lesem 133/32; poloha - GPS souřadnice: 50°01′28″ s. š., 14°24′44″ v. d.
  2. Podle jiných zdrojů na Pankráci.[8]

Reference

  1. ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Andre Regenermel, Milena Šeborová). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 238, 239, 240. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (19391941; 19411943; 19431945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 20032008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
  2. LUDVÍK, Karel. František Peltán – čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Kolín: Společnost Václava Morávka, 2012-12-04 [cit. 2014-05-22]. Dostupné online.
  3. SOBOTKA, Přemysl; GAJDŮŠKOVÁ, Alena. 79. usnesení Organizačního výboru z 12. schůze konané dne 22. května 2007. Praha: Senát Parlamentu České republiky, 2007. 10 s. Dostupné online. Heslo André E. REGENERMEL in memoriam, s. 7.
  4. ČTK. Vyznamenání si z Hradu odnesli Hudeček či Stivín. Týden [online]. 2007-10-28 [cit. 2014-05-23]. Dostupné online.
  5. cover72.net. Kdo byl Václav Morávek? [online]. Kladno: Memoriál Václava Morávka [cit. 2014-05-22]. Dostupné online.
  6. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 472, 508, 542, 543, 654, 705.
  7. PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 84, 85. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie.
  8. Smuteční projev. Presík [online]. [cit. 2014-05-22]. Roč. 2006/2007, čís. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-23.
  9. Zpráva citována z výstřižku z denního tisku, neidentifikovatelné noviny vydané někdy po 24. říjnu 1946.

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.