Ananuri

Ananuri (gruzínsky: ანანური) je pevnost na řece Aragvi v Gruzii, 66 km severně od Tbilisi. Hrad Ananuri se v 16.18. století stal nejdůležitější pevností ze všech, které lemovaly cestu z Mcchety na sever, směrem do nitra Kavkazu, k jediné přirozené průrvě v horské hradbě. Jde o jeden z největších a nejkrásnějších pozdně feudálních architektonických komplexů Gruzie.[1]

Ananuri
Základní informace
Výstavba16. století
Poloha
AdresaMccheta-Mtianetie,Dusheti Municipality, Gruzie Gruzie
Souřadnice42°9′49″ s. š., 44°42′14″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Pevnost sestává z obvodové zdi s verandou, kostela Panny Marie, menšího kostela Gvateba s věží s jehlancovou stupňovitou střechou svanetského typu, jednolodního kostela Mkurnali, věže Šeupovari, zvonice, studny a nádrže na vodu.[2]

Ananuri s mostem přes řeku Arkala

Geografie

Ananuri leží na pravém břehu Žinvalské přehradní nádrže při ústí řeky Arkala. Most přes Arkalu je součástí Gruzínské vojenské cesty.

Historie

Pevnost Ananuri byla sídlem eristavů (vévodů pověřených zemskou správou) vévodství z Aragvi – dynastie feudálů, kteří vládli celé oblasti od 13. století. Pevnost byla dějištěm četných bitev. Její hlavní funkcí byla obrana cesty do vnitrozemí před vpádem Gruzínskou vojenskou cestou od Darialské soutěsky.

Roku 1739 čelila pevnost útoku vojska rivalitního vévodství vedeného vévodou Šanše z Ksani (gruzínsky: შანშე ქსნის ერისთავი - Šanše Ksnis Eristavi; konec 17. století1753) a byla vypálena, při tom byl rod Aragviů zmasakrován. O čtyři roky později se místní sedláci proti vládě Šanše z Ksani vzbouřili, část uzurpátorů pobili a pozvali tehdejšího krále Kachetského království Teimuraze II. (gruzínsky: თეიმურაზ II; 16801762), aby jim vládl přímo. Roku 1746 se ale sedláci vzbouřili znovu a Teimuraz II. musel potlačovat toto povstání za pomoci krále Kachetie Heraclia II. Pevnost pak plnila svou funkci až do začátku 19. století. V roce 2007 byla zanesena na předběžný seznam k zahrnutí do památek světového dědictví UNESCO.[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.