Anadyr
Nejvýchodnější ruské město Anadyr (rusky Анадырь, čuksky Кагыргын [Kagyrgyn]) je administrativní centrum Čukotského autonomního okruhu. Leží na pobřeží Anadyrského zálivu Beringova moře. Do moře zde ústí stejnojmenná řeka. Žije zde přibližně 16 tisíc[4][5] obyvatel. Město Anadyr leží asi 6 200 km východně od Moskvy.
Anadyr Анадырь / Кагыргын | |
---|---|
Pohled na město z Anadyrského zálivu | |
znak vlajka | |
Poloha | |
Souřadnice | 64°44′ s. š., 177°31′ v. d. |
Nadmořská výška | 605[1] m n. m. |
Časové pásmo | UTC+12[2] |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Dálněvýchodní |
Autonomní okruh | Čukotský |
Čukotský autonomní okruh na mapě Ruska | |
Anadyr | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 53 km² |
Počet obyvatel | 13 053 (2010[3]) |
Hustota zalidnění | 246 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Andrej Gennadjevič Ščegolkov |
Vznik | 1889 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +7 42722 |
PSČ | 689000 |
Označení vozidel | 87 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
V první polovině 17. století dorazily do oblasti budoucího Anadyru první ruští průzkumníci a objevili první domorodé národy na Čukotce. V lednu 1649 se zbytky Děžněvovy expedice (rozptýlené bouří a vržené na jižní pobřeží Čukotky) dostaly k ústí řeky Anadyr. Poté, co tam přezimovali, šli 18 km podél řeky a postavili tam zimní chatu, kterou pojmenovali Anadyrský ostroh. V roce 1664 byl založen Nižněkolymský ostroh, který se stal spolu s Anadyrským ostrohem základnou pro další expedice. Děžněv uložil domorým národům v povodí řeky Anadyr povinnost platit jasak. Domorodé kmeny se vzpíraly jasaku a snažily se utíkat dál od Rusů a tím vznikly první kmenové války. Čukčové opouštěli oblast ruského vlivu a naopak Korjaci a Jukagiři hledali u Rusů ochranu před Čukči.
První expedice do povodí řeky Anadyr byly organizovány obchodníky, které nezajímala státní politika, ale získání mrožích klů a kožešin.
Roku 1729 byla podniknuta velká vojenská výprava pod vedením jakutského kozáka Afanasije Šestakova s cílem dalšího pokusu vnutit jasak Čukčům, ale výprava byla poražena. Ve 30. a 40. letech 18. století byly podnikány další pokusy o ovládnutí dalších domorodých kmenů. Ke konci 18. století se rozhodla i ruská vláda zasáhnout na Čukotce, na deset let odpustila Čukčům povinnost platit jasak, pokud pomohou s pacifikací ostatních kmenů. S příchodem vládních úředníků začali přicházet do oblasti řeky Anadyr také první ruští osadníci, nejen objevitelé a obchodníci.
3. srpna 1889 byla založena osada Novo-Mariinsk, počet obyvatel nové osady ale rostl pomaleji, než se předpokládalo. Až když se v osadě objevila ložiska zlata a v roce 1914 byla dostavěna rozhlasová stanice, která umožňovala rádiové spojení s městy Petropavlovsk, Ochotsk a Nome, začalo se do osady stěhovat více Rusů a populace začala vzrůstat.
Po ustanovení sovětské moci nad Kamčatkou a Čukotkou došlo v roce 1923 na přejmenování Novo-Mariinsku na Anadyr. V padesátých letech došlo k velkému rozvoji osady, budovaly se obytné čtyřpodlažní budovy. V roce 1961 se město stalo důležitým přístavem, vesnice se rozšiřovala i do tundry. V roce 1965 byl Anadyr povýšen na město. Roku 1973 byly v okolí Anadyru nalezeny ropná ložiska.
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel udává graf níže.
Doprava
Město je důležitým přístavem Beringova moře. Nachází se zde také letiště.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anadyr (town) na anglické Wikipedii a Анадырь na ruské Wikipedii.
- Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
- Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- Předběžné výsledky Všeruského sčítání obyvatelstva roku 2010. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011. 87 s. Dostupné online. ISBN 978-5-902339-98-4. (rusky)
- Dostupné online.
- 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Dostupné online. [cit. 2019-01-23]