Antonov An-124
Antonov An-124 Ruslan (v kódu NATO: „Condor“) je strategický transportní letoun vyvinutý v 70.–80. letech 20. století společností Antonov. Jeho primárním odběratelem bylo sovětské letectvo, přičemž po skončení studené války vznikla rovněž civilní varianta letounu. An-124 jsou velmi žádané pro strategickou přepravu velkých nákladů. S letounem bylo ustanoveno 21 světových rekordů (mimo jiné v nosnosti – 171 219 kg do výšky 10 750 m, vzdálenost 21 180,92 km na uzavřené trati).
An-124 Ruslan | |
---|---|
An-124 | |
Určení | transportní letoun |
Výrobce | Antonov Aviastar-SP |
Šéfkonstruktér | P. V. Balabujev |
První let | 24. prosince 1982 |
Zařazeno | 1986 |
Charakter | Ve službě |
Uživatel | Ruské letectvo Volga-Dnepr (10) Antonov Airlines (7) |
Výroba | 1982–2004 |
Vyrobeno kusů | 55 ks[1] |
Cena za kus | 150-200 mil. US$ |
Další vývoj | Antonov An-225 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Do příchodu stroje Boeing 747-8F byl An-124 po 30 let největším sériově vyráběným nákladním letadlem. Zároveň byl druhým největším letadlem ve službě, neboť větší An-225 (z velké části založený na An-124) byl dokončen v jediném exempláři.[2]
Vývoj
Roku 1966 Sověti rozhodli o vývoji letounu s parametry podobnými americkému Lockheed C-5 Galaxy (nosnost 122 tun). Vývojem byla pověřena konstrukční kancelář Antonov se sídlem v Kyjevě. Ta rozpracovala projekt čtyřmotorového letounu An-124 a šestimotorového An-126, přičemž roku 1972 byl upřednostněn ten první. Stavba prototypu však musela být odložena, než pokročí vývoj potřebných technologií.[3]
Práce na prototypu byly zahájeny roku 1979.[4] První prototyp poprvé vzlétl 24. prosince 1982 v Kyjevě. Posádku tvořilo osm osob, přičemž pilotoval zkušební pilot V. Těrskij. Do zkoušek se postupně zapojily celkem tři prototypy. Na tovární zkoušky v letech 1986–1989 navázaly zkoušky státní.[3] Do služby byl vojenský transportní letoun An-124 přijat v lednu 1986.[4] Západní veřejnosti byl letoun poprvé představen roku 1985 na Pařížském aerosalonu. Tehdy byl na zemi vystaven druhý prototyp (CCCP-82002). Za letu byl veřejnosti předveden na stejném aerosalonu roku 1987.[5] Na začátku roku 1986 byla zahájena sériová výroba, která byla rozdělena do dvou závodů: Aviastar-SP v Uljanovsku a výrobní závod společnosti Antonov v Hostomelu u Kyjeva.[3] V roce 1992 proběhla certifikace civilní verze An-124-100.[6] Sériová výroba byla zastavena roku 2004.[7] Aviastar-SP do roku 2003 vyrobil 20 letadel a výrobní závod Antonov do roku 2004 vyrobil dalších 36 letounů.[3]
V září 2004 vlády Ruska a Ukrajiny oznámily plány na obnovenou výrobu modernizované verze An-124-100M. Do roku 2020 měly obě továrny společně dodat až 80 letounů.[4] Dne 25. dubna 2007 byla Mezistátním leteckým výborem certifikována modernizovaná verze letounu, označená An-124-150. Verze vznikla s rusko-ukrajinské spolupráci na základě požadavků společností Antonov Airlines a Voga-Dnepr. Letouny jsou vybaveny tzv. skleněným kokpitem a moderní avionikou, umožňující zmenšení jejich posádky z šesti na čtyři osoby. Dále mají na vybraných místech zesílený drak a inovované pohonné jednotky D-18T 4. série. Modernizovaný letoun přepraví 150 tun nákladu na vzdálenost 5000 km, což je o 30 tun více, než jeho starší verze. Snadnější je také jeho údržba.[8]
Roku 2008 Antonov a jeho ruský partner United Aircraft Corporation (UAC) oznámily záměr obnovení výroby An-124. Důvodem byl silný a rostoucí zájem o jím nabízené přepravní schopnosti.[9] Dohodu o obnově výroby letounu roku 2008 podepsaly také vlády Ruska a Ukrajiny.[4] UAC později spolupráci zrušil, ale později přípravy znovu obnovil, údajně na rozkaz prezidenta Medveděva. Přípravy znovu přerušila anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014, po které ruští dodavatelé s Antonovem (součást ukrajinského koncernu Ukroboronprom) přerušili spolupráci. Společnost Antonov plánuje samostatnou výrobu letounu, pro kterou musí nahradit původně ruské díly.[7] Naopak Rusko údajně plánuje An-124 nahradit nově vyvinutým domácím letounem Il-106.[10]
An-124 a NATO
Od 23. března 2006 jsou letouny An-124 společností Antonov Airlines a Volga-Dnepr pronajímány v rámci programu Severoatlantické aliance (NATO) pro strategickou přepravu SALIS (Strategic Airlift Interim Solution).[6][11] Šest těchto letadel, podle nových zdrojů deset letadel, má základnu na letišti Lipsko/Halle (Flughafen Leipzig/Halle) v Německu. Doposud nebylo možno tyto letouny nahradit, např. stroji typu Airbus A400M. Letadla využívala hlavně Bundeswehr, např. pro dopravu vojáků do Afghánistánu a zpět nebo pro pomoc Kurdům. Využívají je také Kanada, Česko a další členské státy NATO.[11][12]
Konstrukce
An-124 je hornokřídlý čtyřmotorový letoun s klasickými ocasními plochami. Křídlo má superkritický profil. Má mnohokolový podvozek příďového typu, který mu umožňuje operace i z méně kvalitních vzletových a přistávacích ploch. Trup je hermetizovaný. Ve své přední části je rozdělený na dvě paluby. Na horní palubě je umístěn zejména kokpit a prostory posádky. Spodní paluba slouží pro uložení nákladu. Manipulaci s nákladem usnadňuje příďová a záďová nakládací rampa.[6] Vnitřní manipulační systém umožňuje nakládku bez potřeby dalšího pozemního vybavení.[4] V konstrukci letounu jsou široce uplatněny kompozitní materiály, což proti hliníku snížilo hmotnost o více než šest tun.[3] Nákladní prostor má délku 36,5 m, šířku 6,4 m a výšku 4,4 m, objem převyšuje 1000 m³, nosnost 120 tun.
Uživatelé
Vojenští
- Rusko
- Ruské letectvo – k roku 2019 oficiálně vlastnilo 26 letounů (z toho údajně čtyři letuschopné).[10]
Civilní
- Rusko
- Volga-Dnepr
- Polet Airlines – společnost provozovala osm An-124.[4]
- Spojené arabské emiráty
- Maximus Air Cargo – pro společnost byl na Ukrajině roku 2004 vyroben jeden An-124.[4]
Varianty
- An-124 – vojenská transportní verze
- An-124-100 – civilní dopravní verze
- An-124-100M – modernizace An-124-100 – nová avionika umožňující snížení členů osádky z 6 na 4, zvýšení bezpečnosti a zlepšení navigace
- An-124A – úprava pro provoz z letišť s horším povrchem
- An-124-200 – verze s americkými motory General Electric CF6-80C2
- An-124-210 – verze s britskými motory Rolls-Royce RB211-524H-T
Specifikace
Technické údaje
- Posádka: 4–6 (pilot, kopilot, navigátor, hl. letový inženýr (+letový inženýr, radista) + 2 obsluhující náklad)
- Rozpětí: 73,3 m
- Délka: 69,1 m
- Výška: 20,8 m
- Nosná plocha: 628 m²
- Hmotnosti:
- prázdná: 175 000 kg
- vzletová: 405 000 kg
- Max. užit. zatížení: 150 000 kg
- Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor Progress D-18T
- Výkon pohonné jednotky: 4× 229,5 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 865 km/h
- Cestovní rychlost: 800–850 km/h
- Dolet: 5 200 km
- Dolet s max. zátěží: 4500 km
- Dostup: 12 000 m
- Plošné zatížení: 645 kg/m²
- Poměr tah/hmotnost: 0,23
Odkazy
Reference
- An-124 Production List [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné online. (rusky)
- TRIMBLE, Steven. An-225 revival proposed in new Antonov-China pact [online]. 31 August 2016 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. (anglicky)
- MUSIL, Lukáš. 35 let od prvního vzletu Antonovu An-124 Ruslan [online]. Czechairliners.net, 2019-09-27 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (česky)
- An-124 Ruslan (Condor) Large Cargo Aircraft [online]. Airforce-technology.com/ [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ČECH, Jan. Paříž 1987. Letectví + kosmonautika. 1987, čís. 19, s. 738. ISSN 0024-1156.
- AN-124-100 Ruslan / Ruslan heavy transport and its modifications [online]. Antonov [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Antonov obnoví výrobu obřího letounu Ruslan. Bez ruských dílů [online]. E15 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (česky)
- HUŇÁČEK, Petr. Modernizovaný Ruslan. Letectví + kosmonautika. 2009, roč. 85, čís. 1, s. 57. ISSN 0024-1156.
- ČECH, Jan. Výroba Ruslanů bude obnovena. Letectví + kosmonautika. 2008, roč. 84, čís. 5, s. 6. ISSN 0024-1156.
- Strategický transportní letoun An-124 Ruslan má nakonec v ruském letectvu nahradit Iljušin Il-106 [online]. Securitymagazin.cz [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (česky)
- Bundeswehr fliegt mit russisch-ukrainischer Maschine [online]. Dostupné online.
- Sven Siebert. Waffen für die Kurden starten in Sachsen [online]. 2014-09-04. Dostupné online.
- Libye – konec křehké rovnováhy. ATM. 2011, roč. 43, čís. 4, s. 14. ISSN 1802-4823.
Literatura
- BRSKOVSKÝ, Jan. Ruslan. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 16–18.
- DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 15.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 364.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Antonov An-124, s. 21. (česky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonov An-124 na Wikimedia Commons
- Galerie Antonov An-124 na Wikimedia Commons
- AN-124-100 Ruslan / Ruslan heavy transport and its modifications [online]. Antonov [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (anglicky)