Amnon Lipkin-Šachak

Narodil se v Tel Avivu ještě za dob britské mandátní Palestiny. Vojenskou službu začal jako mladík na vojenské škole v Haifě. V roce 1962 sloužil jako desátník u parašutistické brigády, později zastával množství jiných funkcí a nakonec se dopracoval až k hodnosti brigádního generála. Během své vojenské kariéry byl dvakrát vyznamenán medailí Za odvahu za službu ve dvou operacích:[1] Inferno v Jordánsku roku 1968, které se zúčastnil v hodnosti kapitána, a Jaro mládí v Bejrútu roku 1973, jíž se zúčastnil v hodnosti podplukovníka. V roce 1983 stanul v čele armádního Centrálního velitelství a o tři roky později se stal velitelem vojenské rozvědky Aman, v jejímž čele stál až do roku 1991.[2] Za vlády Jicchaka Rabina byl coby zástupce náčelníka Generálního štábu účasten vyjednávání s palestinskými Araby.

Lipkin-Šachak (uprostřed)

Předtím, než byl v roce 1995 jmenován náčelníkem Generálního štábu, veřejně oznámil, že měl leukemii, ale že se zcela uzdravil.[1] Ve funkci nahradil Ehuda Baraka a ze své nové pozice pokračoval v účasti ve vyjednávání s palestinskými Araby a Syřany, během nichž se setkal se svým syrským protějškem. Většinu svého funkčního období strávil za vlády Benjamina Netanjahua a ministra obrany Jicchaka Mordechaje. Toto období se vyznačovalo střety mezi ním a jeho nadřízenými, a to zejména kvůli rozdílnosti politických názorů a osobní neúctě (Lipnik-Šachak odmítl navrhnout generálmajora Mordechaje jako svého zástupce, což způsobilo to, že Mordechaj odešel z armády do politiky a nakonec se stal Lipnik-Šachakovým protivníkem).

Z armády odešel po 36 letech služby v roce 1998 a ve funkci náčelníka Generálního štábu byl nahrazen Šaulem Mofazem.