Amir Drori
Amir Drori (hebrejsky: אמיר דרורי, 5. srpna 1937 – 12. března 2005) byl izraelský generál, který během své vojenské kariéry velel brigádě Golani, Severnímu velitelství a nakonec se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu. Po odchodu z armády působil jako ředitel odboru památek na ministerstvu školství, který transformoval a rozšířil v Izraelský památkový úřad, jehož se stal prvním ředitelem.
Amir Drori | |
---|---|
Narození | 5. srpna 1937 Tel Aviv, Britský mandát Palestina |
Úmrtí | 12. března 2005 (67 let) Negevská poušť, Izrael |
Civilní činnost | ředitel Izraelského památkového úřadu |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | generálmajor |
Doba služby | 1955–1988 |
Sloužil | Izraelské obranné síly |
Velel | brigáda Golani, Severní velitelství, zástupce náčelníka Generálního štábu, velitel pozemních sil |
Války | sinajská válka, šestidenní válka, opotřebovací válka, jomkipurská válka, první libanonská válka |
Vyznamenání | medaile Za odvahu |
multimediální obsah na Commons |
Vojenská kariéra
Narodil se v Tel Avivu ještě za dob britské mandátní Palestiny a absolvoval přípravnou důstojnickou školu izraelské armády v Haifě. Do armády vstoupil v roce 1955 a stal se příslušníkem pěchotní brigády Golani. Během sinajské války v roce 1956 vedl demoliční tým a zúčastnil se bojů v Rafě a na Sinaji. O čtyři roky později mu byla udělena medaile Za odvahu za udatnost při izraelském úderu na syrskou vesnici Tawafiq.[1][2]
Během šestidenní války v roce 1967 sloužil jako zástupce velitele 51. praporu brigády Golani a zúčastnil se bojů o Golanské výšiny. Během následné opotřebovací válce velel 13. praporu brigády a zúčastnil se bojů na Golanských výšinách, v Bejtše'anském údolí, Jordánském údolí a podél Suezského průplavu. V letech 1970 až 1972 sloužil jako velitel operací Jižního velitelství, kterému tehdy velel Ariel Šaron.[1][2]
V roce 1972 mu bylo svěřeno velení brigády Golani, kterou o rok později vedl během intenzivních bojů jomkipurské války. Brigáda se podílela na snahách o zastavení syrského postupu na Golanských výšinách, bojích o horu Hermon a na následném izraelském protiútoku v Sýrii. Během třetí bitvy o horu Hermon byl raněn a do vedení brigády se vrátil v průběhu bojů předcházejícím konečné dohody o odpoutání z května 1974.[1][2]
V roce 1976 byl jmenován velitelem 36. obrněné divize. Rok nato byl povýšen do hodnosti generála (Aluf) a jmenován vedoucím operačního oddělení na operačním ředitelství armády. Následně mu bylo svěřeno oddělení odpovědné za výcvik a v roce 1981 se stal velitelem Severního velitelství. Sehrál významnou roli v první libanonské válce v roce 1982 a dovedl izraelská vojska k Bejrútu (po bojích se syrskou armádou a Organizací pro osvobození Palestiny). Stal se jedním z izraelských vysokých vojenských představitelů vyšetřovaných Kahanovou komisí po masakru v Sabře a Šatíle. Podle francouzského spisovatele Luca Rosenzweiga komise vyzvala Droriho k odstoupení,[3] zatímco podle historika Howarda Sachara požadovala jeho okamžité propuštění.[4] Na základě jiných zdrojů však komise nevydala ve vztahu k Drorimu žádné doporučení.[5] V čele Severního velitelství následně stál do prosince 1983 (podle Sachara byl propuštěn) a následně odjel na studijní cestu do Spojených států.
Do Izraele se vrátil v roce 1984, kdy byl pověřen velením pozemních sil. Později stanul v čele operačního ředitelství a v říjnu 1986 se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu. Armádu opustil o dva roky později, když neuspěl v získání postu náčelníka Generálního štábu.
Civilní kariéra
V letech 1961 až 1964 studoval archeologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a zúčastnil se řady archeologických vykopávek, včetně té Jigaela Jadina na Masadě. Po odchodu z izraelské armády byl jmenován ředitelem odboru památek na ministerstvu školství. Pod jeho vedením bylo oddělení rozšířeno, restrukturalizováno a v roce 1990 přeměněno na Izraelský památkový úřad, jehož se stal prvním ředitelem.
Jeho působení v čele památkového úřadu bylo poznamenáno konflikty s ultraortodoxními charedim, kteří považovali archeologické průzkumy v místech možných pohřebišť za urážku judaismu.[6] Ultraortodoxní politické strany opakovaně požadovaly jeho propuštění, přičemž dokonce vyhrožovaly odchodem z vládní koalice, pokud jim nebude svěřena kontrola nad vykopávkami hrobů.[7] Drori občas dostával výhrůžky a měl se stát i cílem kabalistického obřadu Pulsa diNura, jehož cílem má být přivodit smrt jiné osoby.[8] Na svoji funkci nakonec rezignoval v roce 2000.
Zemřel 12. května 2005 poté, co utrpěl infarkt myokardu během turistického výletu v Negevské poušti. Na jeho počest nese jeho jméno archeologické naleziště u římského divadla v Tiberiadě.[9]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amir Drori na anglické Wikipedii.
- דרורי אמיר: 1972-1974 [online]. חטיבת גולני [cit. 2013-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-23. (hebrejsky)
- HASON, Nir. מת אלוף במיל' אמיר דרורי, בעבר סגן הרמטכ"ל [online]. Haaretz, 2005-03-13 [cit. 2013-04-17]. Dostupné online. (hebrejsky)
- ROSENZWEIG, Luc. Ariel Šaron. Praha: Garamond, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7407-023-5. S. 217.
- SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 689.
- MALONE, Linda A. The Kahan Report, Ariel Sharon and the Sabra-Shatilla Massacres in Lebanon: Responsibility under International Law for Massacres of Civilian Populations. Utah Law Review. 1985, roč. 1985, čís. 373, s. 414. Dostupné online. (anglicky)
- FLETCHER, Elaine Ruth. Orthodox Jews oppose archaeology digs in Israel [online]. San Fransisco Chronicle, 1998-07-20 [cit. 2013-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- SIEHR, K. Chronicles (July 1998-December 1998). International Journal of Cultural Property. Cambridge University Press, 1999, roč. 8, s. 344–355. Dostupné online. (anglicky)
- BUHBUT, Amir; NAHUM, Doron. הלך לעולמו משחרר החרמון [online]. Nrg.co.il, 2005-03-13 [cit. 2013-04-17]. Dostupné online. (hebrejsky)
- The Excavations in the Roman Theater in Tiberias In Memory of Maj. Gen. (Res.) Amir Drori ז"ל, Founder of the Israel Antiquities Authority [online]. Izraelský památkový úřad, 2009-03-05 [cit. 2013-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Amir Drori na Wikimedia Commons
- Osoba אמיר דרורי ve Wikicitátech (hebrejsky)
- (anglicky) Caroline Glick – The Beautiful Israeli