Aminta

Aminta je divadelní pastorála Torquata Tassa napsaná v roce 1573 pro dvorní zahradní slavnost v italském městě Ferrara a vydaná v roce 1580 v Cremoně. Jak herci, tak diváky byly vznešené osoby žijící u dvora, které dobře chápaly básníkovy jemné narážky srovnávající životní styl šlechty s idylickým životem pastýřů.[1]

Aminta
AutorTorquato Tasso
Původní názevAminta
ZeměItálie
Jazykitalština
Datum vydání1580
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poprvé byla hra sehrána divadelní společností I Gelosi (žárlivci) v dvorním letohrádku ve Ferraře a měla velký úspěch. O rok později byla uvedena v Urbinu na dvoře vévodkyně Lucrezie d'Este. Drama patřilo k oblíbeným dílům básníka Giacoma Leopardiho, který se jím inspiroval v básni A Silvia (1828).[2]

Text je psán v hendekasylabech (verš o jedenácti slabikách) a heptametrech (sedmistopý verš) a je rozdělen do pěti aktů.

Vydání Aminty vydané v roce 1789 v Parmě.

Obsah

Hra má klasické pastorační téma, a odehrává se v době Alexandra Velikého. Postavy jsou pastýři a nymfy a pravděpodobně jsou inspirovány reálnými osobami (např. Aminta - básník sám, Silvia - Leonora d'Este, Dafne - Lucrezia d'Este, Batto - Battista Guarini, Elpino - Giovan Battista Pigna, Mopsus - Sperone Speroni)

Příběh je o Amintově lásce ke krásné nymfě Silvii, která jeho náklonnost neopětuje a dává přednost lovu. Silvia je u studánky málem znásilněna Satyrem, ale Aminta ji zachrání, Silvia mu ovšem znovu uteče. Aminta nalezne její krví potřísněný závoj a pokusí se o sebevraždu skokem z útesu. Silvia má výčitky svědomí, pláče nad zdánlivě mrtvým Amintou, který ale pád zázračně přežil. Oba mladí lidé nakonec dávají na radu svých starších a moudřejších přátel a vezmou se.[3]

Inspirace a zpracování

Příběh se stal základem pro několik operních libret a námětů pro balet, například:

Nahrávka

Fonautografický záznam úvodních veršů této hry, který pořídil v roce 1860 Édouard-Léon Scott de Martinville, je nejstarším známým srozumitelným zvukovým záznamem lidské řeči. [5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aminta na anglické Wikipedii.

  1. Centro di Studi Tassiani Dostupné online
  2. Fare letteratura Dostupné online
  3. Theatre History Dostupné online
  4. Muziekbus Dostupné online
  5. US News Dostupné online

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.