Amalia Flemingová

Fleming se narodila v Konstantinopoli, Osmanské říši (nyní Istanbul, Turecko), v roce 1912. Její otec byl Harikios Koutsouris, lékař.[1] V roce 1914, s vypuknutím první světové války a vzestupem „rasově netolerantního pantureckého státu“,[2] po ztrátě rodinného domu a zabavení laboratoře jejího otce uprchli s rodinou do Atén.

Studovala medicínu a zejména bakteriologii na univerzitě v Aténách. V letech 1938 až 1944 pracovala jako bakterioložka v aténské městské nemocnici. Provdala se za Manoliho Vourekase, architekta. [3]

V dubnu 1941 bylo Řecko obsazeno německými a italskými silami. Amálie a její manžel se připojili k řeckému odboji. Pomohla mnoha britským, novozélandským a řeckým vojákům uniknout z okupovaného Řecka, přepisovala vysílání BBC a vyráběla falešné průkazy totožnosti pro řecké Židy a zahraniční důstojníky.

Za své aktivity byla zatčena a uvězněna Italy. Předstírala zánět slepého střeva, protože věděla, že bude převezena do vězeňské nemocnice, odkud bude snazší uniknout. Po operaci slepého střeva byla místo toho předána gestapu a odsouzena k smrti. V roce 1944 byla zachráněna z vězení britskými jednotkami během spojeneckého postupu do Řecka.

S koncem války bylo Řecko v troskách a mělo mnoho tisíc mrtvých. V roce 1947 vypukla řecká občanská válka mezi komunisty a řeckou vládní armádou konzervativních monarchistů. Amalia a její manžel se rozvedli.

Naštěstí v roce 1947 uspěla se svou žádostí o stipendium British Council, které jí umožnilo postgraduální studium bakteriologie v nemocnici St. Mary's Hospital v Londýně. Tam pracovala se sirem Alexanderem Flemingem v jeho Wright-Fleming Institute of Microbiology. Mezi květnem 1947 a srpnem 1952 napsala devět výzkumných publikací[4] a na několika dokumentech spolupracovala se sirem Alexanderem Flemingem.[1]

Po smrti jeho první manželky v roce 1953 se vdala za sira Alexandra Fleminga, ale jen o necelé dva roky později, v březnu 1955, ovdověla.

Jako osoba s dvojí národností (řecké a britské) začala Amalia Flemingová od roku 1962 trávit více času v Řecku a v roce 1967 se tam natrvalo přestěhovala. Její návrat se shodoval s vojenským převratem a následnou vládou Řecka řeckou vojenskou juntou v letech 1967–1974 (běžně známá jako Režim plukovníků).

Vyvinula humanitární úsilí ve prospěch členů opozice, kteří byli zatčeni a často mučeni režimem, a jejich rodinných příslušníků, kteří po jejich zatčení zůstali v chudobě.

V roce 1971 byla zatčena a odsouzena na šestnáct měsíců vězení za přípravu útěku Alexandrose Panagoulise z vězení. Ten byl odsouzen za pokus o atentát na Georgiose Papadopoulose, šéfa vojenské junty. Z vězení byla propuštěna o necelý měsíc později kvůli zdravotním problémům, ale byla zbavena řeckého občanství a deportována do Británie.[5][6]

Během několika následujících let v Londýně zahájila ve spojení s Melinou Mercouriovou a Helen Vlachosovou „nepřetržitou kampaň“[7] proti řecké diktatuře až do jejího zhroucení v roce 1974. Flemingová také vypovídala u Komise pro lidská práva ve Štrasburku ohledně mučení řeckých politických vězňů, pokračovala v pomoci uvězněným odpůrcům režimu a jejich rodinám[8] a pomohla řadě odpůrců junty uprchnout z Řecka.

Flemingová se vrátila do Řecka v roce 1974 po pádu junty. Vstoupila do Panhelénského socialistického hnutí (nebo PASOK) a byla zvolena do řeckého parlamentu v roce 1977, 1981 a 1985. Byla aktivní bojovnicí za lidská práva a byla členkou Evropské komise pro lidská práva a první předsedkyní řeckého výboru Amnesty International.

Nemocnice Amalie Flemingové (Νοσοκομείο Αμαλία Φλέμινγκ), Atény

Flemingová, řecká vlastenka, obránkyně demokracie a nezávislosti prohlásila: „Narodila jsem se jako Řekyně a to je nevyléčitelná nemoc, kterou nic a nikdo nemůže léčit ani změnit“.[9] Po její smrti řecká vláda litovala její ztráty a chválila ji jako „skvělou humanistku, skvělou demokratku a bojovnici za socialistickou věc“.[10]

Založila jménem Alexandra Fleminga Řeckou nadaci pro základní biologický výzkum a vytvořila podmínky pro zřízení Výzkumného centra biomedicínských věd Alexandra Fleminga (často označované jako BSRC „Alexander Fleming“ a Centrum pro výzkum biomedicínských věd Alexandra Fleminga),[11] ve Vari, předměstí Athén.

V roce 1986 byla založena nemocnice v Melissii, předměstí Atén, pojmenována po ní (v současnosti známá jako Sismanogleio-Amalia Fleming General Hospital).[12][13]

• Řecký královský řád blahobytu[3]

• A Piece of Truth (Londýn: Jonathan Cape, 1972; Boston, Houghton Mifflin, 1973)[14]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amalia Fleming na anglické Wikipedii.