Amakrinní buňka

Amakrinní buňky se vyskytují v sítnici v horní plexiformní vrstvě, která se nachází mezi vrstvou gangliových buněk a vnitřní jadernou vrstvou a jsou v ní lokalizované synapse bipolárních buněk s gangliovými buňkami sítnice.

Podobně jako horizontální buňky pracují amakrinní buňky laterálně a ovlivňují výstup bipolárních buněk. Přes synapse interagují s axony bipolárních buněk a s dendrity retinálních gangliových buněk. Amakrinní buňky se tedy podílí na formování signálu z fotoreceptorů přes bipolární buňky do gangliových buněk v rámci zrakové dráhy.[2]

Schéma funkčních obvodů v neuronální vrstvě sítnice. Modré šipky jsou glutaminergní, červené šipky jsou GABAergní spoje.[1]

O jejich přesné funkci je známo relativně málo, hrají ale roli při integraci signálů z tyčinek a čípků do gangliových buněk a při zpracování vstupu v rámci receptivních polí. V sítnici generují akční potenciály jenom gangliové buňky - ostatní buňky reagují na podnět stupňovaným membránovým potenciálem. Výjimkou jsou některé amakrinní buňky.[3] Amakrinní buňky jsou součástmi diskrétních obvodů v rámci sítnice. Jejich funkce v rámci zpracování signálu je převážně analogového charakteru - na rozdíl od například gangliových buněk, které signál zprostředkují akčním potenciálem (který má charakter digitální, "všechno anebo nic"). Amakrinní buňky se uplatňují při filtraci signálu, odstranění šumu a jako jistá forma vyrovnávací paměti (anglicky buffer).[1]

Dříve se předpokládalo, že všechny typy amakrinních buněk postrádají axon.[4] Pro většinu amakrinních buněk to taky platí - na jejich dendritech se nacházejí vstupní a výstupní synapse, axon jim chybí. Některé typy amakrinních buněk mají dlouhé výběžky podobné axonům, které jim slouží k integraci signálu přes větší vzdálenosti v rámci sítnice, tyto ale nevystupují ze sítnice jako axony gangliových buněk.[2]

Podle novější formy klasifikace neuronální vrstvy sítnice se amakrinní buňky, které axon mají, vyčleňují jako samostatní třída axonálních buněk, které spolu s amakrinními a gangliovými buňkami patří do nadtřídy multipolárních neuronů.[1]

Jako reakce na poškození má sítnice (podobně jako centrální nervový systém) tendenci podléhat intenzivní přestavbě. Amakrinní buňky jsou v rámci tohoto procesu velmi aktivní, často vytvářejí nové dendrity. Mohou být, stejně jako jiné sítnicové neurony, vybuzené k migraci v rámci sítnice. Amakrinní buňky jsou nejodolnější skupinou buněk v rámci neuronální vrstvy sítnice - při postupném odstraňování neuronů umírají tyto buňky jako poslední. Amakrinní buňky by proto mohly být důležitým faktorem zabraňujícím úplné neuronální degradaci při nepřítomnosti podnětů z fotoreceptorů.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amakrinzelle na německé Wikipedii.