Amadina červenohlavá

Samička amadiny červenohlavé

Amadinu červenohlavou poprvé popsal Linnaeus v roce 1758 ve své knize Systema Naturaea,[2] pravděpodobně se jednalo o vzorek z Angoly. Zařazena byla do rodu Amadina, kde se krom amadiny červenohlavé nachází i její příbuzná: amadina páskovaná. Tento rod čítá právě jen tyto dva druhy.

Amadina červenohlavá ve volné přírodě

Přestože oficiálně nejsou popisovány poddruhy žádné, někteří autoři vědeckých knih popisují poddruhy dva: Amadina erythrocephala erythrocephala a Amadina erythrocephala dessita. Jedním z těchto autorů je třeba R. Vít, který toto dělení podporuje a tvrdí, že poddruh Amadina erythrocephala dessita je charakteristický sitější červenou barvou na hlavě samců.[3] Tyto dva poddruhy se mezi sebou kříží, proto je velmi těžké ve volné přírodě najít "čistokrevného" jedince.

Amadina červenohlavá se vyskytuje v Angole, Botswaně, Lesotho, Namibie, Jihoafrické republice a Zimbabwe. Vyhledává spíše oblasti se suchým počasím v blízkosti zdrojů vody nebo lidí. Usídluje se také v blízkosti polí nebo na okrajích lesů. Obecně platí, že rozloha všech lokací, kde se amadina červenohlavá vyskytuje je celkem 1 600 000 km². Pro zemědělce jsou tito ptáci přítěžím, protože ničí úrodu.

Dle IUCN se jedná o málo dotčené, tedy nechráněné ptáky.

Ve volné přírodě se amadiny červenohlavé sdružují do hejn čítající i několik stovek jedinců.[3] Farmáři je označují za škůdce na přírodě, což skutečně je pravda.

V době hnízdění, které probíhá většinou v čase období dešťů, se samci "ucházejí" o samice, většinou tak, že samci drží stéblo v zobákua zpívají. Při zpěvu tělem pohybuje sem a tam.[3] Hnízda si staví na nízkých keřích, nikdy ne na stromech a většinou je z kokosových vláken a uschlé trávy. Samičky kladou do hnízda 4 až 6 čistě bílých vajec, výjimečně může snůška čítat až osm vajec.[3] Vejce inkubují střídavě oba rodičové asi po dobu dvou týdnů. Když se mládě vylíhne, je holé a slepé. Za tři týdny od vylíhnutí poprvé vylétá z hnízda. Za další tři týdny je mládě zcela samostatné, i když se přidává k rodnému hejnu.

Amadina červenohlavá je nezaměnitelný druh s výrazným pohlavním dimorfismem. Samci mají červenou hlavu, černé oči a velký zobák šedé barvy, který může mít i fialový nádech. Obočnice jsou světlé a málo výrazné. Hřbet šedavý, směrem k ocasním perům tmavne. Břicho je světle hnědé a výrazně kropenaté. Nohy krátké, neopeřené, většinou ve stejném odstínu jako zobák.

Mezi samcem a samicí amadiny červenohlavé je jeden zásadní rozdíl a to je červená hlava, kterou mají pouze samci. Samice mají hlavu stejně zbarvenou, jako zbytek těla; světle hnědou. Také mají kropenaté břicho, ale ne tak výrazně. Jejich zobák je spíše žlutavý.

Amadiny červenohlavé se hodí spíše pro voliérový chov. Jsou sice hbité a létavé, ale nevyžadují příliš velkou voliéru. Ta by měla být umístěna v bytě při pokojové teplotě, na místě, kde není příliš vlhko a vítr. Teplota by zde neměla klesnout pod 10 °C.

Obecně platí, že amadiny červenohlavé nejsou příliš bojácné, naopak jsou lehko ochočitelné. Nereagují nervózně a podrážděně. Jsou velmi klidné a ve svém chování působí s jistotou. Jedná se o dobrého rodiče, který sám zvládne mláďata i bez pomoci náhradní chůvy. Jednou z mála záporných vlastností je ale to, že rodiče často snůšku opouštějí a mláďata ani neinkubují.

Lze je chovat společně s jinými drobnými astrildovitými ptáky. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-headed Finch na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu amadina červenohlavá na Wikimedia Commons