Alonso Sánchez Coello

Alonso Sánchez Coello (kolem 1531, Benifairó de los Valles, Valencia8. srpna 1588, Madrid) byl španělský renesanční malíř, dvorní malíř španělského krále Filipa II.

Alonso Sánchez Coello
Narození1531
Benifairó de les Valls
Úmrtí8. srpna 1588 (ve věku 56–57 let)
Madrid
Povolánímalíř
DětiIsabel Sanchez Coello
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se poblíž španělské Valencie, ještě jako dítě však s rodinou přesídlil do Portugalska. Zde v Lisabonu se započala jeho umělecká dráha, když se o jeho nadání doslechl portugalský král Jan III.; stal se chráněncem krále a jeho snachy Jany Španělské, sestry španělského krále Filipa II. Jan III. poslal talentovaného chlapce do Flander, do Bruselu, kde studoval u Antonise Mora a těšil se ochraně biskupa z Arrasu (Antonio Perrenot de Granvela), u něhož bydlel. V roce 1550 se vrátil do Portugalska, ke dvoru Jana III., kde pracoval několik let. Roku 1555 odjel do Španělska, kde byl Janou Španělskou představen jejímu bratrovi, králi Filipu II. V Madridu pokračoval ve studiích u Anthonise Mora, v té době Filipova dvorního malíře. Poté, co jeho učitel z nevyjasněných příčin Madrid překotně opustil, stal se Alonso sám dvorním portrétistou španělské královské rodiny a jejího blízkého okolí a v této roli působil přes třicet let (1555-1588). Jednou z jeho povinností bylo i utřídit a nainstalovat obrazy (řada z nichž vzešla z jeho rukou) v galerii v paláci El Pardo. Vedl privilegovaný život, jsa (on i jeho rodina) přijímán a ctěn královskou rodinou a dalšími významnými osobnostmi té doby. Král byl dokonce kmotrem dvou jeho synů.

Marie Maxmiliána z Pernštejna s dcerou Polyxenou

O jeho dílně se mnoho neví; známo je jméno jeho žáka, Pedro de Mata, kterého najal na sedm let v roce 1583. Dalším jeho žákem byl Juan Pantoja de la Cruz, který Sánchezův styl dále rozvinul. Později mu zřejmě pomáhala i jeho dcera Isabel Sánchez, která byla rovněž významnou portrétistkou, či jeho nevlastní bratr Jerónimo Sánchez, a snad také slavný miniaturista Felipe de Liaño, s nímž byl spřízněn přes svou manželku.

Styl

Alonso Sánchez Coello byl silně ovlivněn svým učitelem Anthonisem Morem a byl obdivovatelem Tiziana. Převzal a rozvinul styl portrétu, který Tizian a Mor zavedli na dvorech Habsburků. Jeho věhlas se zakládá především na mistrovských portrétech členů královské rodiny a osob jí blízkých. Jsou to zdánlivě velmi prosté portréty, klidné a rezervované, malované analytickým stylem, na nichž bez vyumělkovanosti vystihuje osobnost portrétovaného, téměř vždy situovaného před neutrálním, většinou tmavým pozadím, které dává vyniknout barvám a charakteru oděvu. Španělští uměnovědci nazývají Sáncheze "mistrem šedého světla" - skvěle ovládal škálu šedých a stříbřitých tónů. Jeho působivý portrét dona Carlose (kolem 1557-1559; El Prado) dokládá, že již před dovršením třiceti let věku byl Alonso Sánchez Coello vyzrálým umělcem s pevným, osobitým stylem. Řada jeho děl byla bohužel zničena při požárech Alcázaru v Madridu a paláce El Pardo; z řady portrétů samotného krále se dochovaly dva: Filip II. ve zbroji (1570-1571, Pollock House, Glasgow) a Filip II. v černém oděvu (1587, Palazzo Pitti, Galleria Palatina, Florencie). Jeho portréty dětí královské rodiny jsou okouzlující; objevuje se u něho dvojportrét (Las infantas Isabel Clara Eugenia y Catalina Micaela, 1575, Prado). Jako portrétista pracoval rovněž pro dvorskou šlechtu v Praze, zejména rodiny Pernštejnů a Lobkowiczů, jak dosvědčují například portréty z roudnické zámecké sbírky, vystavené vesměs na zámku v Nelahozevsi.

V jeho díle lze ovšem nalézt řadu obrazů s náboženskou tematikou, zhotovovaných pro kostely a dvořany. V letech 1580-1582 vypracoval osm rozměrných pláten s dvojicemi svatých v životní velikosti pro baziliku v El Escorialu. Tato plátna postrádají chlad jeho dvořanských portrétů: tváře jsou výrazné, modelované kontrastem světla a stínu, bohatá liturgická roucha jsou brilantně provedena (sv. Štěpán a sv. Vavřinec) a u světic (sv. Kateřina a sv. Anežka) je patrný jeho obdiv a inspirace Correggiem. Maloval rovněž monumentální oltáře v kostelích El Espinar (Segovia) a Colmenar Viejo (Madrid), pravděpodobně ovšem s pomocníky.

Významná díla

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.