Slezský odboj

Slezský odboj bylo české odbojové hnutí, které vzniklo v roce 1938 jako reakce na vojenské obsazení a anexi východní části československé části Těšínska Polskem.[1][2] Netvořilo jednu organizaci, ani jednolité hnutí. Jeho součástí byly skupiny, zaměřující se na protipolskou agitaci, i ozbrojené bojůvky, provádějící ozbrojené útoky na polské cíle.

Titulní strana polského deníku Ilustrowany Kuryer Codzienny z 5. října 1938, ukazující vstup polských vojsk do Českého Těšína (přejmenovaného na Cieszyn Zachodni - Západní Těšín)

Za Slezský odboj se někdy označuje též odbojové hnutí na územích československého Slezska, obsazených Německem na základě Mnichovské dohody, zejména organizace Obrana Slezska, působící na Opavsku.[3][4]

Vznik a činnost

České obyvatelstvo se nechtělo smířit s obsazením východní části československého Těšínska Polskem.[5] Po překonání počátečního šoku se vzedmula v sousedících částech zbytku Československa vlna protipolské propagandy v tisku, byly kolportovány protipolské letáky a zprovozněna tajná radiostanice „Finis Poloniae“ (latinsky Konec Polska, umístěná pravděpodobně v Radvanicích), vyzývající k odporu proti okupantům ve všech dostupných formách.[5]

Slezský odboj vznikl zprvu s cílem obhajoby českých zájmů na zabraném území, včetně péče o vyhoštěné osoby a organizační přípravy předpokládaného (a nakonec neuskutečněného) plebiscitu.[2] Nebyl jednou organizací, ani jednolitým hnutím.[2]

Vedle skupin vydávajících a šířících protipolské letáky byly částí Slezského odboje posléze i ozbrojené nacionalistické bojůvky, které od přelomu října a listopadu 1938[6] začaly provádět násilné akce a teroristické útoky proti polským cílům (konkrétně proti polským národoveckým pracovníkům, polské armádě a polské policii)[6] na obsazeném území,[2] provokovaly incidenty na nově stanovené československo-polské hranici a tuto hranici ostřelovaly.[6] Některé části těchto bojůvek přecházely od nacionalismu až k fašistickým pozicím, jiné postupně splývaly s českým vojenským odbojem.[2]

Vedení Slezského odboje bylo v Moravské Ostravě.[6] Členové bojůvek se rekrutovali především z uprchlíků z Poláky obsazeného území.[6]

Polská reakce

Polská okupační správa na aktivity Slezského odboje reagovala podstatným posílením ozbrojených složek (v prosinci 1938 bylo na obsazené území vysláno dalších 80 policistů a 15 zpravodajců, policejním jednotkám bylo přiděleno 15 služebních psů), vytvořením sítě zpravodajců a konfidentů,[6] masovým propouštěním českého obyvatelstva z práce a jeho dalším vypovídáním z obsazeného území.[7] Jen v prosinci 1938 bylo do zbytku Československa z Polskem obsazeného území deportováno 450 osob.[6] 21. ledna 1939 bylo po útoku na polskou pohraniční hlídku u Oldřichovic do 24 hodin vypovězeno z polského záboru 500 Čechů.[8]

Německá okupace

Po obsazení zbytku Československa Německem 15. března 1939 se Slezský odboj zapojil do boje proti německé okupaci a aktivně se účastnil organizování ilegálních přechodů hranic z protektorátu do Polska.[4][2]

Reference
  1. Martin Juřica: Ze vzpomínek generála Aloise Vicherka z let 1938-1939, Těšínsko 1/2002, str. 26. (pdf)
  2. Borák, Žáček (1993), str. 18.
  3. Kronika Slezského odboje na stránkách Archivu svazu bojovníků proti fašismu[nedostupný zdroj]
  4. Odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu České republiky, č.j. 2 A 1076/2002 - 38, ze 30. září 2003[nedostupný zdroj]
  5. Długajczyk (1993), str. 188.
  6. Długajczyk (1993), str. 189.
  7. Žáček (2004), str. 333.
  8. Žáček (2004), str. 334.

Literatura
  • BORÁK, Mečislav; ŽÁČEK, Rudolf. „Ukradené“ vesnice. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 1993. ISBN 80-85491-43-5.
  • DŁUGAJCZYK, Edward. Tajny front na granicy cieszyńskiej. Wywiad i dywersja w latach 1919-1939. Katovice: Śląsk, 1993. ISBN 83-85831-03-7.
  • ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. ISBN 978-80-7277-172-1.

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.