Alois Strasser

Pocházel z rodiny z tyrolského Hallu. Jeho otec se zde zasloužil o rozvoj hutnického průmyslu. Alois vystudoval práva. Vstoupil pak do státní služby. Postupně dosáhl postu rady vrchního zemského soudu v Innsbrucku. V roce 1854 odešel do privátní sféry a působil jako advokát. Advokacii se věnoval až téměř do své smrti.[1]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Wilten v Tyrolsku. Uvádí se jako zemský rada.[2] Patřil ke sněmovní levici.[3] Podle jiného zdroje zasedl na sněmu na pravé centrum, mezi Hieronymem von Klebelsbergem a Andreasem Gredlerem. Byl členem sněmovního výboru pro školské otázky a pro otázky vojenské konskripce. Od 17. srpna do 14. září 1848 zastával i funkci druhého místopředsedy Říšského sněmu. Získal si značný vliv a pozornost a novináři ho označovali za budoucího ministra spravedlnosti. V parlamentu interpeloval ministra financí ohledně novinového kolku odváděného státní pokladně.[1]

V roce 1848 byl též velitelem zemské domobrany, nejprve u arcivévody Jana Habsbursko-Lotrinského, pak u generála von Roßbacha.[1]

Po porážce revoluce se stáhl z politického života a věnoval se právní činnosti, později advokacii.[1]

V březnu 1860, v době obnovování ústavního života v monarchii, ho císař povolal do Rozmnožené Říšské rady (panovníkův státní poradní sbor, nikoliv ještě parlamentního typu). Zapojil se zde například do debat o tyrolském zemském četnictvu. Mluvil také k otázkám daně z vína a piva či tabákového monopolu.[1]

Zastával funkci starosty Hallu. Byl též okrajově literárně činný. Psal novely na náměty života venkovského lidu v Tyrolsku. Odkázal 40 000 zlatých na dobročinné účely.[1]