Alois Nechleba

Dětství prožil ve Velvarech a v Černuci.[2] Roku 1879 maturoval v Litoměřicích a poté studoval lesnictví na polytechnice v Curychu a také na státovědecké fakultě mnichovské univerzity. Během této doby absolvoval i několik studijních cest po Německu, Itálii, Chorvatsku a Istrii. Roku 1884 se vrátil do Čech a nastoupil do služeb Fürstenberků na jejich křivoklátském panství jako adjunkt v polesí Buková. Postupem doby se vypracoval až na vrchního lesního radu, do výslužby odešel v roce 1923.[3]

Poté se přestěhoval do Rakovníka a začal přednášet zejména o ochraně lesa, ale také lesnické účetnictví nebo encyklopedii lesnictví na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství organizované tehdy při Českém vysokém učení technickém v Praze, zpočátku jako soukromý docent, od roku 1927 jako mimořádný profesor. Vydal sedm monografií a celou řadu vědeckých pojednání a odborných článků, na této vysoké škole byl také vedoucím výzkumného ústavu pro ochranu lesa. Definitivně na odpočinek odešel v roce 1933, přesto pak ještě organizoval pro zájemce exkurze v křivoklátských lesích.[3]

Kromě mnoha odborných i popularizačních článků vydal:[4]

• Vybrané kapitoly z lesní ochrany (1917)
• Ochrana lesů I–III (1923)
• Příspěvky k sociologii křivoklátského venkova (1927)
• Ochrana a pojištění proti škodám požárním (1927)
• Počátky systematisování městských lesů v Čechách (1930)
• Pokrok v lesní ochraně za poslední období (1932)
• Vztahy lesnictví k zemědělství a příbuzným odvětvím (1936)