Alois Bureš (politik)

Narodil se v Kolíně, vyučil se zedníkem. Od roku 1874 je uváděn jako oprávněný zedník na Vinohradech, kam přišel za prací budování vinohradských železničních tunelů stavebního podnikatelství Jana Schebka.[1] V následujících letech se vypracoval ve stavebního podnikatele, jehož firma realizovala stavby patrně především v Praze a na Královských Vinohradech.

Byl činný ve veřejném a spolkovém životě: stal se členem vinohradské jednoty Sokola a později zastával také funkci jeho starosty. Začal se angažovat také v komunální politice a stal se roku 1878 členem městského zastupitelstva a roku 1881 vinohradským radním. Významně se jako politik podílel na prosazení vystavby mj. vinohradské vodárny, kostela svaté Ludmily na tehdejším Purkyňově náměstí, Městského divadla, elektrické tramvajové dráhy a dalších.[2] Okolo roku 1900 vykonával funkci náměstka vinohradského starosty Josefa Víška. Vystavěl si rodinný rohový nájemní dům na rohu Italské ulice.[1]

Po smrti Josefa Herolda roku 1908 zastával funkci starosty okresu Královské Vinohrady. Roku 1911 byl pak v obecních volbách zvolen starostou města Královské Vinohrady. V této funkci nahradil Josefa Víška. Funkci tak zastával po dobu nelehké hospodářské situace Rakousko-uherské monarchie během první světové války a následného vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918.

Ve funkci jej roku 1919 nahradil Jiří Pichl.

Úmrtí

Hrobka rodiny Aloise Bureše na Vinohradském hřbitově

Zemřel 9. září 1923 v Praze-Vinohradech ve věku 74 let a byl pohřben v majestátní rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.

• Nájemní rohový dům, Žitná/Sokolská ul., Praha 2