Alois Baeran

Studoval práva ve Vídni. Získal titul doktora práv. Působil v brněnské obecní samosprávě. Vedl obecní školský referát. V roce 1912 založil nacionalistický list Brünner Montagsblatt, v jehož vedení působil i po roce 1918. Vedl svaz německých středních škol v Brně. Založil německou národní radu pro Brno a další moravská města.[2]

Zasedal i v Moravském zemském sněmu.[3] Byl zvolen v zemských volbách roku 1906 za všeobecnou německou kurii, obvod Brno, Pohořelice, Hodonín, Blansko atd. Mandát obhájil i v zemských volbách roku 1913, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Brno a okolí, Boskovice, Kroměříž, Vyškov atd.[4]

Za první světové války dobrovolně narukoval do armády a bojoval na italské frontě.[5]

Politicky se angažoval i po vzniku republiky. V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění.[6] Mandát ale pozbyl roku 1923 rozhodnutím volebního soudu (pro zločin vyzvědačství)[7] a jeho křeslo zaujal Alois Stenzl.[8] V rámci Německé nacionální strany patřil k radikálnímu křídlu. Byl výrazně kriticky orientován vůči československému státu. Byl známý jako aktér výtržností přímo při zasedání poslanecké sněmovny. Po jednom takovém incidentu uprchl dočasně do Bavorska.[9] Na předsedu sněmovny hodil smrdutou pumu.[10] Po návratu do ČSR v červnu 1923 byl za vyzvědačství odsouzen na čtyři roky do vězení.[9] Byl po dvou třetinách trestu ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn. Zavázal se, že po dva roky bude pod policejním dozorem bydlet v Brně. Později mu bylo ze zdravotních důvodů povoleno přesídlení do Karlových Varů. Odtud ovšem v květnu 1925 uprchl do Německa.[10] Důvodem emigrace byla hrozba nového trestního stíhání kvůli sérii článků, které publikoval o svém procesu.[5] V Německu se angažoval v protičesky naladěných kruzích.[9] Byl aktivní v organizaci Sudetendeutscher Heimatbund.[2]

Podle údajů k roku 1920 byl profesí magistrátním radou v Brně.[11]

Zemřel v noci na 16. října 1936 v Berlíně. Ke konci života trpěl vážnou chorobou, kvůli které téměř zcela oslepl.[10]