Allylamin

Allylamin
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	prop-2-en-1-amin
Ostatní názvy	3-amino-prop-1-en
Anglický název	Allylamine
Sumární vzorec	C3H7N
Vzhled	bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	107-11-9
SMILES	C=CCN
InChI	1S/C3H7N/c1-2-3-4/h2H,1,3-4H2
Vlastnosti
Molární hmotnost	57,10 g/mol
Teplota tání	−88 °C (185 K)
Teplota varu	55–58 °C (328–331 K)
Hustota	0,7630 g/cm3 (kapalina)
Disociační konstanta pKb	9,49
Bezpečnost
	; GHS02 ; GHS06 ; GHS09[1]; Nebezpečí[1]
R-věty	R11 R23/24/25 R51/53
S-věty	S9 S16 S24/25 S45 S61
Teplota vzplanutí	−28 °C (245 K)
Teplota vznícení	374 °C (647 K)
Meze výbušnosti	2–22 %
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Allylamin je organická sloučenina a nejnižší stabilní amin odvozený od alkenu.

Výroba a reakce

Všechny tři allylaminy, mono-, di- a triallylamin, se vyrábějí reakcí allylchloridu s amoniakem a následnou destilací.[2] Čisté vzorky lze získat hydrolýzou allylisothiokyanátu. Allylamin reaguje podobně jako ostatní aminy.[3]

Polymerací lze z allylaminu získat polymer (polyallylamin) nebo kopolymery. Tyto polymery se používají jako membrány v reverzní osmóze.

Ostatní allylaminy

Substituované allylaminy, jako například flunarizin a naftifin, mají řadu farmaceutických využití. Flunarizin pomáhá zmírňovat migrény, zatímco naftitin se používá proti plísním způsobujícím onemocnění jako je dermatofytóza.[4]

Flunarizin a naftifin

Bezpečnost

Allylamin je, stejně jako ostatní allylové deriváty, lakrimátor a dráždí kůži.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Allylamine na anglické Wikipedii.

Allylamine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
Ludger Krähling, Jürgen Krey, Gerald Jakobson, Johann Grolig, Leopold Miksche "Allyl Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2002, Wiley-VCH, Weinheim. DOI: 10.1002/14356007.a01_425
Henk de Koning, W. Nico Speckamp "Allylamine" in Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis, 2001, John Wiley & Sons, Weinheim. Article Online Posting Date: April 15, 2001
BECK, John F.; SAMBLANET, DANIELLE C.; SCHMIDT, JOSEPH A. R. Palladium catalyzed intermolecular hydroamination of 1-substituted allenes: an atom-economical method for the synthesis of N-allylamines. RSC Advances. 1 January 2013, s. 20708. DOI 10.1039/c3ra43870h. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Allylamin na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[pubchem_cid_7853-1] Allylamine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)

[Ullmann-2] Ludger Krähling, Jürgen Krey, Gerald Jakobson, Johann Grolig, Leopold Miksche "Allyl Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2002, Wiley-VCH, Weinheim. DOI: 10.1002/14356007.a01_425

[3] Henk de Koning, W. Nico Speckamp "Allylamine" in Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis, 2001, John Wiley & Sons, Weinheim. Article Online Posting Date: April 15, 2001

[Beck_20708-4] BECK, John F.; SAMBLANET, DANIELLE C.; SCHMIDT, JOSEPH A. R. Palladium catalyzed intermolecular hydroamination of 1-substituted allenes: an atom-economical method for the synthesis of N-allylamines. RSC Advances. 1 January 2013, s. 20708. DOI 10.1039/c3ra43870h. (anglicky)