Alfred Habermann

Alfred Habermann (3. května 1930 Jihlava28. dubna 2008 Waidhofen an der Ybbs) byl česko-německý umělecký kovář, sochař, restaurátor, designér a pedagog. Je spoluzakladatelem mezinárodního kovářského sympozia Hefaiston na hradě Helfštýn, kde se na jeho počest od roku 2008 každoročně uděluje Cena Alfreda Habermanna.

Alfred Habermann
Narození3. května 1930
Jihlava
Úmrtí28. dubna 2008 (ve věku 77 let)
Povolánísochař, restaurátor a umělecký kovář
OceněníKříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2001)
Skleněná medaile Kraje Vysočina (2017)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alfred Habermann v kovárně

Život

Alfred Habermann pocházel z kovářské dynastie v Jihlavě. V roce 1944 nastoupil jako čtrnáctiletý do učení ke svému dědečkovi, neboť otec byl povolán na frontu. Učení však záhy přerušilo Alfredovo válečné nasazení a nucené práce v Karviné (1944–1945). Po roce 1945 se opět vrátil do kovárny a v roce 1948 složil učednickou zkoušku. Svou mistrovskou práci – kopii renesančního klepadla – zhotovil v roce 1958, ale tím jeho vzdělávání neskončilo. Touha po větším uměleckém rozhledu ho zavedla v roce 1963 do Východního Berlína k prof. F. Kühnovi, který patřil k uznávaným zástupcům poválečné moderny.[1] Mezi lety 1966–1968 pobýval na stipendijním pobytu u prof. Toniho Benettona v Benátkách a Trevisu.[2]  

V roce 1959 převzal vedení kovárny Ústředí uměleckých řemesel v Jihlavě. Už v 60. letech, zvláště pak po návratu z Itálie, platil za odborníka v oblasti restaurování kovaných doplňků architektury a dostával řadu zakázek od památkové péče. Byl ovšem činný i v oblasti volné tvorby. Po roce 1975 pracoval ve vlastním ateliéru ve Studené u Jihlavy.

Začátkem 80. let založil setkání uměleckých kovářů na hradě Helfštýn.[3] Zpočátku se setkání účastnili jen mistři kováři z Československa, Habermann nicméně Hefaiston propagoval i v zahraničí a dopomohl k jeho mezinárodnímu věhlasu.[4]

Alfred Habermann při práci s nejmladší dcerou Christine krátce před tím, než rodina odešla do Německa.

Po roce 1985 odešel s rodinou – svou druhou ženou Marií a nejmladší dcerou Christine – do Německa, kde se nadále věnoval umění. Rodina se kvůli jeho práci musela často stěhovat po Německu. V roce 1986 si založil dílnu v Gernsbachu, o rok později se přesunul do bavorského města Simbach am Inn, kde působil do roku 1993. Habermann byl mimoto mezinárodně činný jako pedagog, působil například v USA, Německu, Rakousku, Belgii nebo v Izraeli, kde vyučoval v kibucu. Habermann byl odborníkem na kovářské techniky v různých historických obdobích. Ty vyučoval po řadu let např. v Benátkách na škole Centro Europeo per i Mestieri del Patrimonio, která si klade za cíl zachovat kulturní paměť v oblasti uměleckých řemesel. Zasazoval se i o to, aby nadaní čeští umělečtí kováři získali stipendium v Benátkách.[5]

V roce 2000 se Alfred Habermann usadil v dolnorakouském Ybbsitz, kde si zřídil ateliér a významně se podílel na organizaci kovářských slavností Ferraculum. Byl ovšem nadále mezinárodně aktivní. V roce 2001 mu byl udělen kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo.

V Ybbsitz žil až do své smrti v roce 2008.[6] Je pohřben na místním hřbitově, náhrobní plastiku pro něj vytvořila nejmladší dcera, sochařka a designérka Christine Habermann von Hoch. Ta po jeho smrti založila soukromé muzeum a galerii Alfreda Habermanna v Ybbsitz, kde mohli návštěvníci shlédnout modely, fotografie a některá jeho díla. Po roce 2018 byly exponáty zapůjčeny městu Lipník nad Bečvou. Od roku 2008 se na jeho počest na Helfštýně každoročně uděluje významným osobnostem v oboru uměleckého zpracování kovu Cena Alfreda Habermanna.[7][8]

Dílo (výběr)

  • Plastika tří kovaných tyčí, 1970. Čtyřmetrová plastika se nyní nachází ve sbírkách Moravské galerie v Brně.
  • Tulipán přátelství, Brno Bohunice. Dílo složené ze sedmi pětimetrových vykovaných ocelových prutů Habermann dokončil počátkem 80. let 20. století, nedlouho před emigrací do Německa.[9]
  • Přesýpací hodiny Panta Rhei, Ybbsitz, 2000. Plastiku vytvořil Habermann spolu s dalšími kováři v rámci festivalu Ferraculum.[10]
  • Europa wächst zusammen, Ybbsitz, 2002. Plastiku vytvořil Habermann spolu s dalšími kováři v rámci festivalu Ferraculum.[11]

Externí odkazy

Literatura

ELGASS, Peter. Alfred Habermann: Schmied und Gestalter / Blacksmith and Designer. 1. vyd. Immenstadt im Allgäu: HEPHAISTOS 1999. ISBN 978-3931951085.

Dokumentární film

Jako 5. díl dokumentárního cyklu Der letzte seines Standes? vznikl v roce 1992 snímek Der Schmied aus Böhmen, věnovaný Alfredu Habermannovi. Bayerischer Rundfunk, režie Benedikt Kuby.

Reference

  1. OPLETALOVÁ, Veronika. Slavný kovář z Čech. Listy. Duben 2021, roč. 51, čís. 2, s. 103.
  2. HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0521-8.
  3. Forum. helfstyn.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (česky)
  4. Historie festivalu. hefaiston-helfstyn.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (česky)
  5. 20120415-galerie-konirna-lipnik-habermann | www.prerovan.cz. www.prerovan.cz [online]. [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
  6. Zemřel mistr kovář Alfred Habermann. Olomoucký deník. 2008-05-06. Dostupné online [cit. 2021-03-27]. (česky)
  7. Na hradě Helfštýn se chystá mezinárodní přehlídka kovářů Hefaiston - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online.
  8. ROZKOŠNÁ, Dagmar. Cenu slavného kováře převezme jako první město Lipník. Hranický deník. 2008-08-28. Dostupné online [cit. 2021-03-27]. (česky)
  9. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
  10. "Schmiedepapst" Prof. Alfred Habermann in Ybbsitz. OTS.at [online]. [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. (německy)
  11. Ferraculum: Europa wächst zusammen. www.metall-aktiv.de [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.