Alfréd Hajós

V roce 1896 se plavecké soutěže na olympijských hrách konaly ve Středozemním moři. Ve svých 18 letech získal dvě zlaté medaile v extrémně chladném počasí (teplota vody byla asi 10 stupňů Celsia) a na pobřeží dorážely až 4 m velké vlny. Vyhrál závod na 100 m volným stylem v čase 1:22.2 a závod na 1200 metrů volným stylem s časem 18:22.2. Chtěl vyhrát všechny tři vzdálenosti, ale závod na 500 metrů volným stylem následoval ihned po závodu na 100 m a bezprostředně po něm následoval závod na 1200 metrů. I když si před závodem na 1200 metrů namazal celé tělo centimetrovou vrstvou tuku, ukázalo se to být malou ochranou proti studené mořské vodě. Po vítězství v závodě se přiznal, že vůle k přežití zcela překonala jeho touhu po vítězství.[1] Při slavnostní večeři na počest olympijských vítězů se ho řecký korunní princ ptal, kde se naučil tak dobře plavat. Na to mu odpověděl: „Ve vodě“. Na druhý den ráno athénské noviny Akropolis zobrazily Hajóse s podtitulkem „Maďarský delfín“. V Athénách se stal nejmladším olympijským vítězem.

Před athénskými olympijskými hrami se stal evropským šampiónem v závodě na 100 m volným stylem v roce 1895 a 1896. Byl všestranným atletem, vyhrál maďarské mistrovství v běhu na 100 metrů v roce 1898, také závod na 400 metrů překážek a titul získal i v hodu diskem. Byl reprezentantem Maďarska ve fotbalu, hrál v reprezentačním výběru v letech 1901, 1902 a 1903. V letech 1897 až 1904 byl také fotbalovým rozhodčím a v roce 1906 se stal trenérem maďarského národního fotbalového mužstva.
V roce 1924 se Hajós, v té době architekt specializující se na sportovní zařízení, účastnil uměleckých soutěží v průběhu olympijských her v Paříži. Jeho plán výstavby stadionu, vymyšlený společně s Dezső Lauberem (tenistou, účastníkem olympijských her v roce 1908), byl oceněn stříbrnou medailí, přičemž porota neudělila zlatou medaili.[2]

Nejznámějším sportovním areálem, který navrhl, je plavecký stadion postavený na dunajském ostrově Margit sziget (Markétin ostrov) v Budapešti. Bazén byl vybudován v roce 1930 a byl v letech 1958, 2006 a 2010 místem konání evropského šampionátu ve vodních sportech a v roce 2006 se tam konal Světový pohár FINA ve vodním pólu mužů.[3]

Pamětní deska na plaveckém bazénu

V roce 1953 obdržel od MOV olympijský diplom za zásluhy. Byl uveden do mezinárodní plavecké Dvorany slávy a v roce 1981 byl také uveden do mezinárodní židovské sportovní Dvorany slávy. Jeho bratr Henrik Hajós vyhrál v roce 1906 zlatou medaili v závodě plaveckých štafet na 4x250 m volným stylem na vložených hrách v Athénách.

Jeho první návrhy byly v secesním a eklektickém stylu, později se obrátil k moderně a byl ovlivněn italským stylem:

• Gymnázium Janka Francisci-Rimavského, Levoča (1913)
• hotel Aranybika, Debrecín
• hotel Andrássy Budapešť
• Lőcseyova střední škola, Debrecín
• protestantské církevní centrum, Budapešť
• Ujpest FC's UTE stadion, Újpest, Megyeri ut (1922), Budapešť
• plavecký stadion, Budapešť, Margitsziget (dnes nese jeho jméno)
• Millenáris Sportpálya, Budapešť XIV
• sportovní hřiště v Miskolci, Pápě, Szegedu a Kaposváru
• dívčí škola, Bratislava
• Nepkert Vigadó, Miskolc, Nepkert
• plavecké lázně, Szeged (Ligetfürdő, 1930)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfréd Hajós na anglické Wikipedii.

• Galerie Alfréd Hajós na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfréd Hajós na Wikimedia Commons
• Alfréd Hajós v databázi Olympedia (anglicky)
• Alfréd Hajós - síň slávy
• Alfréd Hajós
• Společnost Alfréda Hajóse (maďarsky)