Alfons I. d'Este

Alfons d'Este, Dosso Dossi

Anna Marie Sforza

Lucrezia Borgia, Dosso Dossi, 1518

Alfons se narodil jako syn Herkula I. Estenského a Eleonory Neapolské. Vévodou se stal po smrti svého otce v roce 1505. V prvním roce své vlády odhalil spiknutí svého bratra Ferranta a nevlastního bratra Gulia namířené proti němu a jeho dalšímu bratrovi Hipolytovi. V září 1506 se konal soud za urážku majestátu a velezradu a podle očekávání byl vynesen rozsudek smrti, ale právě když se Ferrante a Giulio chystali vyjít k šibenici, byli informováni, že vévoda změnil svůj trest na doživotí. Byli odvedeni pryč do dvou cel v Torre dei Leoni. Ferrante zemřel ve své cele po 34 letech věznění, zatímco Gulio v té své zůstal až o svého omilostnění v roce 1559, po 53 letech věznění. Po propuštění byl Giulio v ulicích Ferrary zesměšňován kvůli zastaralému oblečení a zemřel v roce 1561.

V italských válkách si Alfonso zachoval svou nejistou pozici mezi soupeřícími mocnostmi díky flexibilitě a bdělosti a bezkonkurenčnímu opevnění Ferrary; vstoupil do ligy z Cambrai proti Benátkám a zůstal spojencem francouzského krále Ludvíka XII. i poté, co papež Julius II. uzavřel mír s Benátkami. Když se Boloňští vzbouřili proti Juliovi a svrhli Michelangelovu bronzovou sochu papeže z výšky brány, Alfons přijal střepy a přepracoval je jako dělo La Giulia, které postavil na hradby hradu: v roce 1510 jej Julius exkomunikoval a prohlásil, že jeho léna propadají, čímž se Ferrara připojila k Papežskému státu; Alfons poté úspěšně bojoval proti Benátkám a papežské armádě, zvítězil v bitvě u Poleselly, získal Bolognu a sehrál hlavní roli ve francouzském vítězství v bitvě u Ravenny (1512). Tyto úspěchy byly založeny na Ferrarském dělostřelectvu vyrobeném v jeho vlastní slévárně, která byla nejlepší své doby. Na obou portrétech od Tiziana pózuje s rukou přes ústí jednoho ze svých děl.

V letech 1526–1527 se účastnil výpravy Karla V., císaře Svaté říše římské a krále španělského, proti papeži Klementovi VII. a v roce 1530 jej papež znovu uznal jako vlastníka ztracených vévodství Modena a Reggio.

V lednu 1491 se čtrnáctiletý Alfons oženil s Annou Marií Sforzou, neteří milánského vévody Lodovica. Svatba, řízená Leonardem da Vinci, byla dvojitá; Alfonsova sestra Beatrice se vdávala za vévodu Lodovica.

Politicky sjednané sňatky měly utužit vztahy mezi oběma rodinami. 3. ledna 1497 však Beatrice zemřela a 30. listopadu téhož roku ji následovala také Anna Marie, což znamenalo konec dobrých vztahů.

V roce 1502 se Alfons podruhé oženil s Lucrezií Borgiou, dcerou papeže Alexandra VI. Měl s ní několik potomků:

• Alexandr d'Este (1505)
• Herkules II. d'Este (1508–1559)
• Hipolyt II. d'Este (1509–1572)
• Alexandr d'Este (1514–1516)
• Eleonora d'Este (1515–1575)
• František d'Este (1516–1578)
• Isabela Marie d'Este

Po Lucreziině smrti 24. června 1519 se oženil se svou milenkou Laurou Dianti, se kterou měl nemanželského syna Alfonsa, jenž byl později legitimizován.

Alfons I. d'Este zemřel 31. října 1534 ve věku 58 let ve Ferraře.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso I d'Este, Duke of Ferrara na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfons I. d'Este na Wikimedia Commons

Předchůdce: Herkules I.

Vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia Alfons 1505–1534

Nástupce: Herkules II.