Alexandr Litviněnko

V roce 1988 začal pracovat v kontrarozvědce KGB, od roku 1991 sloužil v centrále FSB. Za účinnou činnost při boji s organizovaným zločinem byl vyznamenán titulem veterána MUR (Kriminalistické oddělení moskevské milice). V roce 1997 byl přeřazen do přísně tajné správy pro rozpracovávání zločineckých organizací FSB na funkci staršího operativního spolupracovníka a zástupce náčelníka 7. oddělení.

Na tiskové konferenci v listopadu 1998 zveřejnil, že dostával rozkazy v rozporu se zákony. V březnu 1999 byl zatčen a umístěn ve vazební věznici Lefortovo. Soudní jednání skončilo osvobozením, ale hned poté byl v budově soudu zatčen FSB s jiným obviněním, které bylo nakonec uzavřeno, aniž by bylo zahájeno soudní řízení. Po propuštění z druhé vazby a po písemném závazku, že neopustí zemi, bylo proti němu zahájeno další šetření. Přes závazek brzy s pomocí předsedy Nadace občanských svobod Alexandra Goldfarba odjel z Ruska a v květnu 2001 obdržel politický azyl ve Velké Británii.

V knize FSB vyhazuje Rusko do povětří (anglicky FSB blows up Russia, rusky ФСБ взрывает Россию) napsané spolu s Jurijem Felštinským uvedl verzi, že teroristické atentáty v roce 1999 na obytné domy v Moskvě a Volgodoňsku byly připraveny a provedeny agenty FSB s úmyslem svést odpovědnost na Čečeny a získat tak záminku k obnovení čečenské války. Litviněnko také tvrdil, že Vladimir Putin stál za vraždou novinářky Anny Politkovské.[4][5]

Otrava a smrt

Související informace naleznete také v článku Otrava Alexandra Litviněnka.

Litviněnkův hrob

1. listopadu 2006 Litviněnko náhle onemocněl. Novinářům řekl, že se ten den setkal se dvěma bývalými agenty KGB. Jeden z nich byl Dmitrij Kovtun a druhým Andrej Lugovoj, který býval bodyguardem ruského expremiéra Jegora Gajdara (i ten byl v listopadu 2006 otráven.[6]) Později se Litviněnko setkal též s italským akademikem Mariem Scaramellou, který mu předal informace o smrti Anny Politkovské, ruské novinářky, zastřelené v říjnu 2006 v Moskvě.^[zdroj?] Scaramella tvrdil, že se s Litviněnkem setkal proto, aby ho varoval před ruskou rozvědkou, která je oba chtěla údajně zlikvidovat.[7] Scarammela byl v prosinci televizí Sky News označen za další oběť otravy poloniem.[8]

Dne 23. listopadu 2006 Litviněnko na následky otravy zemřel.[3] Ve svém posledním prohlášení obvinil ze své smrti ruského prezidenta Putina.[9] Krátce před svou smrtí konvertoval k islámu.[10]

Dne 22. května 2007 vyšla zpráva, že britský vyšetřovací tým obvinil z vraždy ruského obchodníka Andreje Lugového.[11][12]

• Dokumentární film „Kauza Litviněnko“ (Rebellion: The Litvinenko Case) natočil filmový režisér Andrej Někrasov, který doprovázel Litviněnka v obou posledních letech před jeho smrtí. Film byl uveden 26. května 2007 na filmovém festivalu v Cannes, do českých kin vstoupil 25. září 2008.

• Aleksander Litviněnko, Jurij Felštinskij, FSB blows up Russia, Liberty Publishing House, New York 2002, ISBN 0-914481-63-0
  • Teror v Rusku
  • Rusko a teror

Překlady:

• Závan nad Ruskem: Teror od Withina, S P I Books, srpen 2002, ISBN 1-56171-938-2
• Závan nad Ruskem: Tajemství Plota - návrat teroru KGB. Gardners Books, Leden 2007 ISBN 1-903933-95-1
• Závan nad Ruskem: Tajemství Plota - návrat teroru KGB. Ecounter Books, duben 2007, ISBN 1-59403-201-7
• Alexander Litviněnko, Lublaňská přestupní stanice (Gang z Lublaňky).2002. Na internetu: Litviněnko
• Litviněnko-Lublaňka, kniha o vzestupu Putina a FSB - byla v přípravě.

In Memoriam vyšly:

• Litviněnko, Marina; Goldbarf, Alex. Death of a dissident: the poisoning of Alexander Litvinenko and the return of the KGB.

Překlady:

• Litviněnková, Goldbarf. Smrt disidenta: Otrávení Alexandra Litviněnka a návrat KGB. 1. vyd. Jota, 2007. 408 S. ISBN 978-80-7217-505-5