Alexandr Kuprin
Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн ( 26. srpnajul. / 7. zářígreg. 1870 – 25. srpna 1938, Leningrad) byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room.
| Alexandr Ivanovič Kuprin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. září 1870 Narovtšat |
| Úmrtí | 25. srpna 1938 (ve věku 67 let) Leningrad |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Litěratorskije mostki |
| Povolání | spisovatel, pilot, romanopisec, scenárista, básník, autor dětské literatury a prozaik |
| Alma mater | Второй Московский кадетский корпус Alexandrovské vojenské učiliště |
| Žánr | povídka, novela, črta, fejeton, publicistika a spekulativní fikce |
| Témata | próza |
| Významná díla | The Duel |
| Ocenění | Puškinova cena (1909) |
| Manžel(ka) | Liza Heinrich (od 1907) |
| Děti | Ksenia Kuprina |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo
Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší".
Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další.
Je pochován v Sankt-Petěrburgu.
Fotogalerie
- Alexandr Ivanovič Kuprin (1910)
Alexander Ivanovič Kuprin v uniformě (1914)
Zleva: Fjodor Ivanovič Šaljapin (sedící) a Alexandr Ivanovič Kuprin
Hrob v Sankt-Petěrburgu (Volkovský hřbitov)
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Ivanovič Kuprin na Wikimedia Commons
- Galerie Alexandr Ivanovič Kuprin na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Kuprin
- (rusky) Heslo 'Alexandr Ivanovič Kuprin' na portále Lib.ru
- Alexandr Ivanovič Kuprin v Databázi knih
