Alexander Graham Bell

Narodil se v rodině profesora fonetiky. Jeho otec Alexander Melville Bell vytvořil jako jeden z prvních fonetickou abecedu. Jeho dědeček, Alexander Bell, se zabýval fyziologií řeči. Byl totiž herec a učitel řečnictví. Alexander Graham Bell po něm dostal své jméno.[2] Bellova matka, která své tři syny vychovávala, brzy ohluchla a mladý Alexander se naučil znakový jazyk, aby s ní mohl komunikovat. Sám se naučil hrát na klavír a brzy se začal zajímat o akustiku. Od 10 let studoval klasické jazyky v Edinburghu, ale zajímal se hlavně o vědu a vynálezy. Už jako 12letý vymyslel Bell zařízení pro kamaráda svého otce, jež byl zemědělcem, zařízení, které rychle a účinně oddělovalo slupku obilí od zrna pšenice.[3]

Krátce působil jako učitel sluchově postižených a roku 1865 následoval svého otce do Londýna, kde působil jako demonstrátor na University College London. Tam také studoval anatomii a fyziologii, seznámil se s různými pokusy o umělou řeč i s dílem německého fyzika Hermanna Helmholtze o fyziologii vnímání zvuku a hudby.

V letech 1868 a 1870 zemřeli oba Alexandrovi bratři na tuberkulózu a otec se rozhodl, že se rodina odstěhuje za lepším klimatem do Kanady. Roku 1871 dostal Bell pozvání do Bostonu, kde začal s úspěchem učit neslyšící děti. Mezi nimi byla i později slavná Helen Kellerová, neslyšící i nevidomá, a také jeho pozdější žena, neslyšící Mabel Hubbard. Bell byl přesvědčen, že neslyšící naučí mluvit a byl tedy proti výuce znakového jazyka, což mu později mnozí vytýkali.

V letech 1873-1876 byl Bell profesorem výslovnosti a fyziologie řeči na Bostonské univerzitě. Rozhodl se zrušit svou prosperující soukromou praxi a přijal nabídku bohatých rodičů dvou svých žáků, aby si u nich zřídil laboratoř a věnoval se svým pokusům. V roce 1874 se telegrafní provoz neobyčejně rychle rozšířil a stal se slovy prezidenta Western Union „nervovou soustavou obchodu“ a Bellovi mecenášové byli ochotni jeho výzkumy financovat. Bell tak mohl najmout inženýra T. A. Watsona, který jeho nápady realizoval.

Experimentoval mimo jiné se záznamem zvuku na začazené sklo a měl představy o akustickém telegrafu, který si v roce 1876 chtěl nechat patentovat. Téhož dne však patentovou přihlášku přinesl i Elisha Gray, který byl s realizací myšlenky patrně dál. Už roku 1871 podal podobnou předběžnou přihlášku (caveat) italský vědec a vynálezce Antonio Meucci, který o ní psal v italském časopise, ale o americký patent nakonec nepožádal, mimo jiné proto, že neuměl anglicky.

Popisy vynálezu v přihláškách nebyly příliš zřetelné a jasné a navíc vzniklo vážné podezření, že jeden z posuzovatelů v patentovém úřadě ukázal Bellovým lidem obě konkurenční přihlášky. Spory o prioritu se táhly více než sto let, až v roce 2002 americký kongres rozhodl, že prvenství patří Meuccimu.

V témže roce 1876 začal Bell svůj vynález, který mezitím podstatně zdokonalil, propagovat a předvádět. Se svými společníky nabídl telefon telegrafní firmě Western Union za sto tisíc USD, která to však odmítla. O dva roky později její prezident řekl, že by za něj rád zaplatil 25 milionů, ale Bell ho už prodat nechtěl. Až na stoleté jubilejní výstavě ve Filadelfii se o telefon začaly zajímat slavné osoby, brazilský císař Pedro II. nebo Sir William Thomson, pozdější Lord Kelvin, a Bell mohl svůj telefon předvést i královně Viktorii v jejím sídle na ostrově Wight.

Roku 1877 se Bell oženil se svou bývalou neslyšící žačkou Mabel Hubbard, s níž měl později dvě dcery, a po svatbě odjeli na roční cestu po Evropě, kde také propagoval svůj telefon. Téhož roku byla založena Bell Telephone Company, která roku 1879 koupila Edisonův patent na uhlíkový mikrofon a roku 1886 už měla v USA 150 tisíc přípojek. Roku 1880 udělila Francouzská akademie Bellovi Voltovu cenu (asi 6 milionů Kč), z níž mohl financovat The Volta Laboratory a své další výzkumy.

Bellovu dílu je věnováno muzeum na ostrově Cape Breton (Nova Scotia, Kanada).

Na Bellovu počest je pojmenována technická jednotka decibel, ostrov Grahama Bella a Bellův ostrov v arktickém souostroví Země Františka Josefa.

• „Nedokážu říct, co je to za sílu, víme jen, že existuje.“