Alamannie

Stát vznikl někdy poté, co kmen roku 213 překročil limes, tedy hranici Římské říše. Alamani expandovali z povodí řeky Mohan během 3. století, útočili na římské provincie a usazovali se na levém břehu řeky Rýn, počínaje 4. století.

Oblast osídlená Alamany mezi 3. až 6. stoletím s vyznačenými místy jejich bitev

Alamannie byla během 4. až 5. století ovládaná nezávislými kmenovými králi, ale v 6. století ztratila nezávislost a stala se vévodstvím Franské říše, posléze Východofranské (krátce, v letech 496–539, byla součástí Ostrogótského království). Za vlády východofranského krále Konráda I. Mladšího (vládl v letech 911 až 918) bylo území Alamannie v roce 915 integrováno do Švábského vévodství a jako samostatná jednotka definitivně zaniklo. Ještě do 12. století byly nicméně pojmy Švábsko a Alamannie užívány jako synonyma. Stopy po osobitém původu území jsou však znatelné až do dnešních dnů, a to na jazykové úrovni.

Pozůstatkem Alamannie je alemanština (alemanská němčina), jíž se mluví ve francouzském Alsasku, německém Bádensku a Švábsku, v německy mluvící části Švýcarska a v rakouském Vorarlbersku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alamannia na anglické Wikipedii.