Aleje

V roce 1623 bylo zkonfiskované brtnické panství, které předtím patřilo Albrechtu z Valdštejna, císařem Ferdinandem II. prodáno Collaltům. Vlastní zámeček byl vystavěn v letech 1815 – 1817 knížetem Eduardem Collaltem v klasicistním slohu. V majetku rodu di Collalto e San Salvatore pak zůstal do roku 1945 a sloužil hlavně k lovům. V tomto roce jim bylo panství na základě Benešových dekretů zkonfiskováno. Následně zde fungovalo rekreační středisko pro výtvarníky, které spravoval Český fond výtvarných umění (ČFVU). V 80. letech 20. století prošel zámeček rekonstrukcí, během níž došlo k odstranění některých původních prvků. Naopak přibyly křišťálové lustry, pseudoperské koberce a v okolí vyrostla řada chatek. Navíc se začaly k vytápění využívat akumulačky. Po zániku Fondu zdědila zámeček – ovšem bez pozemků – Nadace českého výtvarného umění (NČVU). Teprve v roce 2010 se nadaci podařilo získat také pozemky a mohlo se tak začít s postupnou rekonstrukcí objektu.

Jedná se o patrovou budovu s oválným sálem uprostřed. Okolo ní se nachází lesy se hvězdicí sedmi průseků, tzv. alejí – Stonařovská, Brtničská, Opatovská, Kněžická, Jestřebská (též Brtnická), Zelená a Tabulní – sbíhajících se na mýtinu okolo zámečku. Právě tyto průseky daly tehdejšímu lesnímu komplexu název. Dnes empírový zámeček doplňuje trojice hájenek a dvojice altánů, v 80. letech pak v okolí nechal ČFVU vybudovat dřevěné rekreační chaty.

Zámeček je dostupný především pomocí tzv. alejí. Stonařovská alej jej spojuje se Stonařovem, Tabulní se silnicí II/402 (nedaleko od odpojení silnice II/403 směrem na Stonařov), Jestřebská se silnicí II/402 (od křižovatky směrem k Vísce) a dále s Jestřebím, Kněžická s Kněžicemi, Opatovská s Karlínem a dále s Opatovem, Brtničská s Brtničkou (po polní cestě se dá odbočkou dojít i do Dlouhé Brtnice) a Zelená se silnicí I/38 u Stonařova. Stonařovskou alejí vede cyklostezka 5200 a Tabulní a Opatovskou cyklostezka 5111. Stonařovskou a Zelenou alejí prochází trasa NS Údolím Jihlávky na Aleje.