Albigenská křížová výprava

Albigenská křížová výprava, neboli též Křížová výprava proti albigenským, kterou vyhlásil papež Inocenc III. v roce 1208, byla kruciáta proti katarům na jihu Francie. Papež předtím pověřil cisterciácké mnichy, aby v této oblasti kázali pravou víru. V roce 1206 se k nim připojil Domingo de Guzmán (pozdější svatý Dominik), jenž právě po zkušenostech v této kampani založil dominikány – dominikánský řád. Přesvědčování samo nepomohlo. Proto byla v letech 1208 až 1229 vyhlášena křížová výprava a založena inkvizice, vykonávaná ponejvíce právě dominikány a posléze i čerstvě vzniklými františkány.[1]

Politická mapa Languedocu před zahájením křížové výpravy

Albigenská křížová výprava
konflikt: Křížové výpravy
Křižáci pobíjejí katary, dobová iluminace z kroniky ze Saint-Denis, 14. století
trvání: 1209–1229 místo: Languedoc (dnešní Francie) výsledek: vítězství křížového tažení
strany
křížová výprava křížová výprava Papežský stát biskupská inkvizice Řád dominikánů Milice Víry Ježíše Krista Řád sv. Ducha z Montpellier Řád rytířů sv. Jiří z Alfamy Francie Montfortové Burgundsko Bretaň Nevers Saint-Pol Donges Auxerre Torèna Rakousko Vévodství Berg Kolínské kurfiřtství Kolínské kurfiřtství angličtí dobrovolníci gaskoňští žoldnéři Aurenja Provence-Forcalquier	kataři kataři Toulouské hrabství Toulouské hrabství Vikomtství Béziers a Albi Valentinés Séverac Provensálský markýzát Provensálský markýzát Béarn Béarn Hrabství Astarac Aragonská koruna Aragonská koruna Foix Comminges Vikomtství Carcassonne Menèrba Tèrmes Cabaret Montsegúr exiloví rytíři
velitelé
papež Inocenc III. papež Honorius III. papež Řehoř IX. Arnaud Amalric Folquet z Marseille Romano Frangipani Simon IV. z Montfortu† Guy z Montfortu Amaury VII. z Montfortu Guy z Montfort-Bigorry Lambert de Thury Jori Robert Mauvoisin Roger de l'Essart Perrin de Cissey Simon lo Saxon Guy I. de Levis Bouchard de Marly Alan de Roucy Hugues de Lacy Balduin z Toulouse Vilém des Roche Filip II. Francouzský Ludvík VIII. Francouzský Humbert V. z Beaujeu Vilém I. dei Bauç Thibault I. z Bar Guillaume des Barres Ramon Berenguer V. Provensálský Odo III. Burgundský Jindřich IV. z Donzy Petr II. z Courtenay Gaucher III. z Châtillonu Roard III. z Donges Ramon III. z Torèny Ramon IV. z Torèny Leopold VI. Babenberský Adolf VI. z Berg Engelbert II. z Berg Hugues des Arcis	Raimond VI. z Toulouse Raimond VII. z Toulouse Bertrand z Toulouse Raimond de Ricaud Hugues d'Alfaro Guy z Cavalhonu Ademar Jordan Guiraud de Pepius Arnaud z Villemur Vilém Ramon Raimond Riali Balduin z Toulouse Raimond Roger z Foix Raimond Bernard II. z Foix Centolh d'Astarac Amaury z Monreálu Petr II. Aragonský Raimond Roger Trencavel Raimond II. Trencavel Vilém IV. z Menèrby Raimond z Tèrmes Oliver z Tèrmes Pierre Roger z Cabaretu Guiraud de Pepius Bernard IV. z Comminges Bernard V. z Comminges Gaston VI. z Béarn Ademar de Peiteus Deodat III. ze Séveracu Chabert de Barbairan Raimond de Péreille Bertrand Oton de Niòrt Pierre Roger de Mirapeis Lambert de Limoux

První papežovy výzvy, slibující dva roky odpustků, neměly velký ohlas. Když však bylo bojovníkům umožněno přivlastnit si půdu, kterou dobyli, rozjela se křížová výprava na plné obrátky. Tímto činem se však značně posunul původní ideál výprav – křížové tažení bylo vypraveno proti křesťanům přímo v Evropě, a osvobození Svaté země se tak stalo druhořadou záležitostí. Tažení bylo zahájeno pod vedením Arnauda Amauryho (latinská podoba jména Arnaldus Amalricus), papežského legáta a opata kláštera v Citeaux. Křižáci pustošili celá města, vyvražďovali jejich obyvatele a ničili poklady provensálské kultury. Stovky zajatců byly surově upáleny na hranicích a tisíce lidí zahynuly při drancování. Např. v městě Béziers bylo vyvražděno veškeré obyvatelstvo – dvacet tisíc lidí – bez ohledu na vyznání, neboť byli vybíjeni katolíci stejně jako albigenští nebo příslušníci jakékoliv jiné víry. Když město již bylo před dobytím s drancováním a pleněním, obléhatelé vědouce, že ve městě žijí i katolíci, se papežského legáta ptali, jak kacíře či katolíky poznají. Ten jim odpověděl: „Tuez-les tous, Dieu reconnaîtra les siens." – „Zabte je všechny, Bůh si ty svoje pozná." Některé zdroje naopak tuto historku zpochybňují s tím, že se v literatuře neobjevuje dříve, než v 17. století.[2]

Odchod albigenských zajatců z  Carcassonnu

Válka probíhala během vlády tří francouzských panovníků Filipa II. Augusta (1180 – 1223), Ludvíka VIII. (1223 – 1226) a Ludvíka IX. (1226 – 1270). Dozvuky měla ještě v roce 1244, kdy padla poslední útočiště albigenských, vesnice Minerve, hrad Montségur a hrad Quéribus (1255). Jejím výsledkem bylo připojení velké části jihu k francouzské koruně a naprosté vyvraždění albigenských na tomto území. Avšak mezitím se hnutí stihlo rozšířit do zemí západní a jižní Evropy, kde katarský pesimistický životní pocit nadlouho přetrvával. Zničena byla rozvíjející se velmi vyspělá okcitánská kultura a tolerantní společnost, které byly v něčem následovány až italskou renesancí o cca 200 let později a jih (současné) Francie byl pofrancouzštěn.[1]