Alberto Giralda Cid

Alberto Giralda se pro kněžství podle vlastních slov rozhodl ve svých 16 letech (v roce 1969), kdy v létě studoval kvůli propadnutí z náboženství a narazil na poznámku v učebnici: „A ty nejsi ochotný říci ano dobrému Ježíši, který na tvé srdce neustále klepe?“[6][7] Tato poznámka na něj zapůsobila tak, že se pro kněžství rozhodl, dalšího dne své rozhodnutí oznámil své matce a o čtyři měsíce později se seznámil s misionáři Identes.[6][7] V roce 1971 složil sliby čistoty, stal se misionářem a začal žít ve valladolidské komunitě misionářů.[6][7] Otec Albero pak vystudoval jako laik teologii na papežské univerzitě Angelicum v Římě.[7] V roce 1991 byl osloven představeným, aby odešel ještě jako laik do Prahy s úkolem vybudovat komunitu.[6] Prahu si podle svých slov představoval jako „město sněhu se vzdáleným vytím vlků“. [8] Do tehdejšího Československa dorazil přes Bratislavu, po měsíci odcestoval do Prahy, kam přijel 20. září 1991.[8] V Bratislavě se ještě setkal s dvěma misionáři, kteří do Československa přijeli před ním – Antoniem Pérezem, který zůstal v Bratislavě a Felipem Rufesem, který působil v Olomouci.[8] V Praze Giraldu přivítal profesor hispanistiky, Josef Forbelský, a Giralda byl ubytován na kolejích Kajetánka.[8] Všichni španělští misionáři se pravidelně setkávali v jednom ze svých měst, představený byl Felipe Rufes.[8] Giralda se v Praze stal lektorem španělštiny na filosofické fakultě, později též (už jako jáhen) na Univerzitě Palackého v Olomouci.[6][7] V roce 1993 přijal prvního slovanského misionáře – pozdějšího kněze a administrátora v Praze-Michli, Antonína Lukeše.[8] Na kněze byl vysvěcen 2. ledna 1994 v Římě, primiční mši svatou sloužil 4. ledna.[7] Následně byl ustanoven spirituálem Arcibiskupského gymnázia.[7] Později byl přijat kardinálem Vlkem do kněžské služby v pražské arcidiecézi a od září 1996 byl ustanoven ve farnosti Praha-Michle.[7]

Alberto Giralda stál v roce 1996 u vzniku nové tradice tříkrálových průvodů na Hradčanech – jednalo se o import španělské tradice tzv. cabalgatas.[8][7][9] Tento zvyk se posléze rozšířil i do dalších českých měst.[9]

V roce 2003 přišel se záměrem vybudovat české národní poutní místo – chrám sv. Josefa na Kozákově, ale ačkoliv byl plán v obci Chuchelna přijat kladně, záměr nebyl realizován.[10]

V březnu 2011 odešel na pokyn svého představeného do Itálie, nejdříve sloužil jako farář římskokatolické farnosti u kostela Těla Páně v Bologni, od roku 2014 pak byl farním vikářem římskokatolické farnosti u kostela sv. Matouše v Římě.[2][3] 13. února 2017 sloužil v domu sv. Marty mši s papežem Františkem.[11] Od listopadu 2018 se vrátil do Česka a spolu s dalším španělským knězem Antoniem Vicentem Pérezem Caramésem tvoří v Praze-Michli malou komunitu hnutí.[12][13]

Opakovaně se vyjádřil o Češích a jejich vztahu k víře, ta je podle něj hlubší a neprojevuje se tak okázalými gesty jako v Itálii či Španělsku; dále také pojmenoval problematický vztah Čechů k instituci církve daný husitstvím, rekatolizací, antiklerikalismem první republiky a obdobím komunistické diktatury.[6][9] Také prohlásil, že jsou Češi velmi štědří, což se projevilo při sbírce dárků pro nemocniční děti během tříkrálových průvodů.[9] Roku 2007 se vyjádřil kriticky k výstavě lidských těl Bodies.[14]

• 
  Bohoslužba oběti
• 
  Svaté přijímání
• 
  Během kázání
• 
  Mše na rozloučení (2011)
• 
  Mše na rozloučení (2011)