Albert Gessmann

Vystudoval historii a geografii na Vídeňské univerzitě, kde získal titul doktora filozofie. V roce 1870 nastoupil do archivnictví. V letech 1876–1903 působil jako knihovník v Univerzitní knihovně Vídeňské univerzity. Angažoval se i v politice. Zpočátku za Demokratickou stranu (Demokratische Partei). Byl předsedou jejího volebního výboru ve vídeňské čtvrti Neubau. V roce 1882 byl zvolen do vídeňské městské rady. Stal se spolupracovníkem Karla Luegera a spoluzakladatelem Křesťansko-sociální strany. Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl spolu s Luegerem zvolen za tuto formaci do Říšské rady (městská kurie, obvod Vídeň, VII. okres[1]) a v roce 1896 i do dolnorakouského zemského sněmu, v němž působil v zemském výboru a zemské školské radě. V letech 1904–1905 patřil mezi hlavní aktivisty za všeobecné a rovné volební právo a prosazoval transformaci Předlitavska na národnostní stát s autonomním statutem pro jednotlivé etnické celky.[2]

Vrchol jeho politické kariéry nastal počátkem 20. století, kdy se za vlády Maxe Becka stal nejprve v listopadu 1907 Ministr bez portfeje Předlitavska a pak ministrem veřejných prací Předlitavska v čele nově zřízeného rezortu (ministerstvo veřejných prací ustaveno 6. března 1908). Funkci ministra zastával v období 21. března 1908 – 15. listopadu 1908.[3][2]

Mezitím byl trvale aktivní na parlamentní úrovni. Mandát v Říšské radě obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1897 (všeobecná kurie, obvod Krems, Horn, Zwettl, Waidhofen), volbách do Říšské rady roku 1901 (městská kurie, obvod Vídeň-Neubau) a zvolen byl i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé v systému rovného volebního práva, bez kurií, za obvod Dolní Rakousy 38. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.[1] Roku 1910 nastoupil na post předsedy poslaneckého klubu křesťanských sociálů na Říšské radě. Po porážce strany ve volbách do Říšské rady roku 1911 ovšem na funkci rezignoval a na jeden rok se stáhl i z vedení strany. V roce 1914 neúspěšně vládě navrhoval vznik federativního uspořádání Předlitavska na etnickém základě. Roku 1917 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[2]