Oldřich Hlaváč

Oldřich Hlaváč se narodil v početné rodině krejčího, který přijal později místo poštovního úředníka v Klatovech a nakonec v Praze, aby umožnil svým dětem kvalitní studia. Po ukončení klatovského gymnázia roku 1913 začal Hlaváč studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, specializoval se na zubní lékařství a doktorát získal roku 1919.[3] Kromě toho se badatelsky zajímal o fyziologii, což jej přivedlo na jednoroční studijní pobyt v Rockefellerově ústavu v New Yorku.[3] Kromě své lékařské praxe se také živě účastnil spolkového života v pražské Umělecké besedě, stal se dokonce předsedou jejího Společenského výboru a byl iniciátorem a jedním z hlavních organizátorů souborné výstavy děl Josefa Václava Myslbeka uspořádané v pražském Klementinu roku 1929.[3] Byl také velký milovník přírody a náruživý lovec, často se vracel do rodného Pošumaví a věnoval mu také svou báseň Sylva vydanou z pozůstalosti roku 1946.

Kromě odborných lékařských prací se Hlaváč začal z iniciativy Karla Poláčka věnovat zapisování medicínských anekdot, které pod pseudonymem Alarich publikoval od roku 1927 v Poláčkově časopise Dobrý den a současně je četl na setkáních v Umělecké besedě.[2] Protože byly jeho historky, ve kterých s důvěrnou znalostí prostředí a se smyslem pro osobitý humor zachytil významné osobnosti i atmosféru tehdejšího pražského lékařského světa, velmi úspěšné, vydal je knižně ve dvou sbírkách Medicína v županu (1929) a Medicínské historie (1935). Pseudonym Alarich vznikl při jeho pobytu na Korčule roku 1924 a pocházel od jeho jugoslávských přátel, kterým jeho prudká povaha a zjednodušená výslovnost jeho křestního jména Oldrich připomínala vizigótského krále Alaricha.[3]

Po okupaci Československa hitlerovským Německem se Hlaváč aktivně zapojil do odbojového hnutí. Počátkem dubna roku 1940 byl zatčen a postupně vězněn v Praze na Pankráci (do září 1940), v Drážďanech (do června 1941) a v koncentračním táboře v Gollnowě (do června 1942). Pak byl převezen do věznice Plötzensee v Berlíně, kde byl 18. prosince roku 1942 popraven. Z motáků posílaných z vězení manželce byla později sestavena kniha Listy z vězení (1946).[3]