Alžběta Kristýna Ulrika Brunšvicko-Wolfenbüttelská

Byla dcerou vévody Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského a princezny Filipíny Šarloty Pruské, dcery pruského krále Fridricha Viléma I.. Jejím strýcem byl pruský král Fridrich II. Veliký.

V roce 1765 se provdala za svého přímého bratrance a budoucího pruského krále Fridricha Viléma II., se kterým měla společné oboje prarodiče. Alžběta Kristýna byla půvabná a temperamentní, její sebevědomá povaha však byla jednou z příčin konce jejího manželství.[1]
Jejich krátké manželství nebylo příliš šťastné. Protože měl její muž milenky, našla si milence také, a sice mezi důstojníky pruské královské gardy. Nepomohla ani domluva jejich společného strýce, krále Fridricha II., který chtěl toto manželství zachránit. Alžběta Kristýna se však rozhodla, dále neposkytnout svému choti manželské lože.[2] Tímto byl Fridrich II. donucen roku 1769 manželství zrušit.

Alžběta Kristýna musela po rozvodu ihned odejít ze dvora a byla vyhoštěna na pevnost Küstrin a posléze do Štětína, kde žila v domácím vězení na vévodském zámku. Přísné podmínky pobytu jí byly postupně zmírňovány, zejména pak po smrti Fridricha II. a nástupu jejího bývalého muže na trůn (1786). Na svůj život ve Štětíně si nakonec tak zvykla, že nevyužila ani možnosti propuštění. Zemřela ve vysokém věku až roku 1840, 43 let po svém exmanželu a 20 let po své jediné dceři.

Roku 1767 se manželům narodila jediná dcera Bedřiška Šarlota (Frederika Charlotta, † 1820). Když jí byly dva roky, byla její matka vypovězena ze dvora a Frederika Charlotta byla nadále vychovávána svou babičkou Luisou Amálií Brunšvicko-Wolfenbüttelskou (1722–1780) a po její smrti pratetou, pruskou královnou Alžbětou Kristýnou. S matkou se již nikdy neviděla. Roku 1791 se provdala za vévodu z Yorku a Albany Fridricha Augusta Hannoverského, druhorozeného syna anglického krále Jiřího III.