Afrikakorps

Deutsches Afrikakorps (Německý africký sbor), častou zkratkou DAK, byl expediční sbor německého Wehrmachtu během druhé světové války. Afrikakorps operoval mezi lety 1941 a 1943 v severní Africe – v Tunisku, Alžírsku, Libyi a Egyptě.

Deutsches Afrikakorps
Palma a svastika – znak německého Afrikakorpsu Palma a svastika – znak německého Afrikakorpsu
Země	Německá říše Německá říše
Existence	21. února 1941 – 13. května 1943
Typ	Expediční jednotky
Velikost	Armádní sbor
Posádka	Tripoli, italská Libye
Motto	„Ritterlich im Kriege, wachsam für den Frieden“
Velitelé	Erwin Rommel Ludwig Crüwell Wilhelm Ritter von Thoma Walther Nehring
Nadřazené jednotky	Heer
Účast
Války	Druhá světová válka v Africe
Bitvy	Operace Sonnenblume Obléhání Tobruku Bitva u Gazaly Operace Battleaxe 2. bitva u El Alameinu Tuniské tažení

Jeho prvním velitelem byl generál, pozdější velitel Panzerarmee Afrika a polní maršál, Erwin Rommel. Původní název, jež německé jednotky vyslané do severní Afriky nesly, byl Sperrverband Afrika, ale 16. února 1941 byly přejmenovány na Deutsches Afrikakorps.

Africké tažení začalo útokem italských jednotek z Libye na britskou armádu v Egyptě. Britové útok odrazili a podnikli protiútok do Libye.

Aby zabránilo porážce Italů, provedlo Německo operaci Slunečnice (Sonnenblume), tj. vylodění jednotek, zprvu nazývaných Sperrverband Afrika a od 21. února 1941 Afrikakorps, v Libyi. Německé jednotky brzy převzaly hlavní roli v boji proti Britům: jelikož v té době byla pro Brity severní Afrika jediným bojištěm, na němž se mohli přímo utkat s Němci, přikládalo britské velení tomuto střetu velkou důležitost. Zatímco pro Brity nepředstavovalo (díky nadvládě na moři) zajištění přísunu potravin a munice nijak závažný problém, Afrikakorps se musel spoléhat na zásobování přes Středozemní moře. Tyto dodávky se často stávaly terčem útoků britského letectva a námořnictva. Přítomnost britských jednotek na Gibraltaru a na Maltě činila zásobování velmi nesnadným.

Afrikakorps zpočátku bojoval v podřízenosti italské armády v severní Africe, ale již 15. srpna 1941 je zřízena jako vyšší velitelský stupeň Panzergruppe Afrika (Tanková skupina Afrika), která se 30. ledna 1942 mění na Panzerarmee Afrika (Tanková armáda Afrika), jejichž veliteli se postupně stává první velitel Afrikakorpsu E. Rommel. Označení Afrikakorps je ovšem někdy používáno pro všechny německé pozemní jednotky v severní Africe jako celek, jelikož Afrikakorps byl do konce roku 1942 jejich největší součástí. Nejdůležitější bitvy Afrikakorpsu se odehrály u Tobrúku a El Alamejnu. Po urputných bojích byly síly Osy zahnány do Tuniska. Po vylodění Spojenců v Maroku a Alžírsku byl Afrikakorps sevřen dvěma frontami, takže se jeho pozice stala neudržitelnou. Jelikož jednotky nebyly včas staženy do Itálie, padlo 120 tisíc německých vojáků do zajetí. Afrikakorps kapituloval 13. května 1943.